Jak zkoumat (nejen) ptáky
Nebývá zvykem hodnotit knihu od středu ke krajům. Chci ovšem začít tím nejpovedenějším. A tím je bezesporu kapitola z pera obou editorů Základy vědeckého výzkumu v ornitologii. Kdybych měl možnost si podobný text přečíst před nějakými patnácti dvaceti lety, ušetřil bych si mnoho času a nervů během své metamorfózy ve vědce. V úvodu kapitoly v podstatě zaznívá nejdůležitější apel – badatel by si měl před jakýmkoliv započetím výzkumu sednout a v klidu přemýšlet. A to tak dlouho, dokud nebude přesně vědět, co chce zkoumat, proč to chce zkoumat, na jakém modelu, kdy, kde a v neposlední řadě jakým způsobem se pokusí na stanovené otázky odpovědět. Možná to zní triviálně, ale zde se opravdu ve vědě chybuje nejčastěji.
Osobně nezatracuji přístup „chci bádat na vlaštovkách, protože se mi líbí“. Motivace je totiž to nejpodstatnější v dlouhodobějším výzkumu, který bez výjimky přináší mnoho překážek a zklamání. Ale motivace sama o sobě nestačí. Autoři podávají brilantní přehled toho, na co všechno je třeba myslet, co neopomenout, jakých základních chyb se vyvarovat a jak vše uspořádat tak, aby náš výzkum stál za tu námahu. Jakýkoliv výzkum pak musí vyústit v jeho prezentaci – nejčastěji ústní nebo psanou. Pokud neumím svůj výzkum náležitě „prodat“, je to výzkum sám pro sebe nebo pro mé potěšení.