Záhada zdobených pavučin

Pavouci stavějí své sítě z bílkovinných vláken pevnějších než železo. Usilují také o to, aby jejich pavučina byla co nejméně nápadná. Křižáci (čeleď Araneidae) pravidelně odhazují zbytky kořisti pro zvýšení účinnosti sítě. Přesto některé druhy vplétají do jinak naprosto nenápadných tenat stabilimenta, která se strukturou i složením liší od běžných vláken. Zatímco řádná pavučina lomí světlo tak, že je vlákno téměř nepostřehnutelné, stabilimentum světlo odráží do okolí a síť se stává nápadnější.

Existuje mnoho teorií, proč křižáci tyto energeticky náročné struktury tvoří. Stabilimenta se liší podle druhu – od jednoduchých pruhů až po diskovité stavby. Prvním vysvětlením, jak již napovídá sám termín, byla stabilizace pavoučí sítě. Následovaly teorie o matení dravce při útoku, zviditelnění sítě pro ptáky, přitahování kořisti, termoregulaci či o prosté regulaci produkce sítě.

Stavbu pavučiny začíná křižák napnutím několika opěrných vláken ve tvaru Y. K nim přidá celou soustavu paprsčitě vybíhajících vláken a na ně napne provizorní nelepkavou spirálu od středu k okraji sítě. Když je s velikostí pavučiny spokojen, začne s nanášením lepkavé spirály od okraje ke středu a současně svými enzymy rozpouští a recykluje provizorní spirálu. Lepkavá spirála však nesahá až do středu sítě, neboť tam má pavouk své stanoviště. Některé druhy křižáků