Poezie matematiky Petra Vopěnky

Petr Vopěnka (16. května 1935 – 20. března 2015) byl brilantní matematik, svérázný filosof a odvážný myslitel. V celém svém životě tvrdošíjně hledal pravdu a stál za ní i navzdory různým překážkám a nepřízni osudu. Matematiku, která se někomu může zdát suchá, uměl oživit a předvést dobrodružství ducha, které se v ní skrývá. Zabýval se odbornou matematikou, „tvrdou vědou“, ale zároveň studoval a zkoumal staré matematiky a filosofy a interpretoval je způsobem živým a neobvyklým, někdy až poetickým. Ve svých knihách užíval krásnou řeč a ve spleti jevů světa hledal řád, který by vyzdvihl a popsal. Přestože se během života zabýval různými oblastmi vědění – a šlo vskutku o bádání ve smyslu hledání a odkrývání pravdy –, jeho cesta byla logická a propojená s životem. V době totality nesměl veřejně přednášet, ale nedal se zlomit, pomáhal pronásledovaným, organizoval veřejný nezávislý seminář. Po revoluci působil dva roky jako ministr školství.

Petr Vopěnka byl posledním studentem významného českého matematika Eduarda Čecha, pod jehož vlivem se zpočátku zabýval topologií, svoji diplomovou práci psal o teorii dimenze. Brzy se Vopěnkova pozornost obrátila k teorii množin. Soustředil kolem sebe a nadchl skupinu mladých talentovaných matematiků. Tehdejší pražská množinová škola držela krok se světovou matematikou, výsledky, kterých Vopěnka dosáhl, jsou světově uznávány. Zabýval se nedosažitelnými kardinálními čísly, nestandardními modely teorie množin a forcingem. Vymyslel postup – zprvu jako žert –, jak popsat další, ještě větší nedosažitelné kardinální číslo. Postupně se však ukázalo, že tento postup není sporný a překvapivě se stal známý jako Vopěnkův princip a Vopěnkovo kardinální číslo.