Nový Zéland, pokladnice endemismu i ráj invazí

Vstupní kontrola na Nový Zéland je důkladná jako málokde jinde na světě. Po příletu na letiště z napěchovaných batohů potupně taháme potraviny, v rukou kontroly končí i stany nebo nedůsledně vyčištěná obuv. Vše, co nese jakékoli riziko přenosu nepůvodní fauny a flóry. Obavy ze zavlečení nepůvodních druhů do ostrovního státu v Tichém oceánu se neznalému cizinci mohou jevit až paranoidní.

Nový Zéland, řečí maorských kolonizátorů Aotearoa = „země dlouhého bílého oblaku“, je jedním ze světových center endemismu. Míra výskytu jedinečných životních forem jej staví na úroveň endemických ikon, jako jsou Galapágy nebo Havajské souostroví.

Jak je na tom novozélandská biota? Míra endemismu je zde obecně vysoká, nadto se dost liší napříč různými skupinami. Na první pohled zaujme rozdíl mezi endemičností živočichů a rostlin, a to zejména při srovnání vyšších taxonů.

Roztodivnosti novozélandského endemismu

Kupříkladu některé řády hmyzu, zejména ty s vývojem vázaným na ekosystém tekoucích vod, jsou na Novém Zélandu zastoupeny kompletně endemickou druhovou skladbou (100 % druhů jepic, pošvatek, ale i strašilek). Drtivá většina původní hmyzí fauny Nového Zélandu (95 % druhů) se nevyskytuje nikde jinde na světě.