Jak moc kolem nás mizí druhy?

Vypadá to, že se ekologové v odpovědi neshodnou. A to je divné. Jako lidská populace jsme změnili přes polovinu zemského povrchu, vypustili do oceánů obrovské množství hnojiv a mnoho oxidu uhličitého do atmosféry a vylovili jsme či jinak vyhladili mnohé druhy, často klíčové pro celý ekosystém. To vše napovídá, že celková diverzita musí nutně neustále klesat. Jak je tedy možné, že existují studie tvrdící pravý opak?

Brian McGill a spol. tvrdí, že klíčem k tomuto rozporu je rozlišení prostorového měřítka daných studií a způsobu, jakým ve studiích diverzitu měří. Zpracovali výsledky všech známých studií, které se změnami diverzity v čase zabývaly. Rozlišili celkem tři typy diverzity: počet druhů, rozdílnost v druhovém složení mezi stanovišti (neboli prostorová heterogenita) a rozdílnost v druhovém složení daného stanoviště v čase (neboli míra druhové obměny).

Na úrovni celého světa skutečně celkový počet druhů klesá (v současnosti rychlostí přibližně 1 procento za 100 let). Vlivem intenzivní dopravy zároveň dochází k rychlým přesunům různých druhů mezi kontinenty. Jednotlivé kontinenty si jsou ve svém druhovém složení čím dál podobnější. Jenže vlivem těchto přesunů celkový počet druhů na úrovni států, ostrovů či regionů často stále roste (v případě rostlin nebo plazů) nebo se nemění (v případě ptáků). I zde však dochází k větší podobnosti v druhovém složení dříve rozdílných oblastí. Celkový počet druhů se kupodivu v průměru příliš nemění ani na malých prostorových úrovních typu lesa či louky. A to i přesto, že se na těchto stanovištích druhové složení obměňuje větší rychlostí, než kdy dříve. Rozdíly mezi jednotlivými studiemi jsou však na této úrovni poměrně velké a je tedy otázkou, zda se dá hovořit o celkovém trendu.

O změnách biodiverzity v současném světě musíme mluvit pouze v souvislosti s tím, jakou prostorovou úroveň máme na mysli. A i když se zdá, že počet druhů okolo nás roste nebo se nemění, přesto se naše planeta neustále homogenizuje a ve výsledku tak o mnohé druhy postupně přicházíme. (TREE, doi: 10.1016/j.tree.2014.11.006)