Homosexualita a homosocialita z evoluční perspektivy

Velká část recentních odborných studií se zaměřovala na možný evoluční původ a adaptivní hodnotu preferencí a výběru partnera u heterosexuálních jedinců. Z evoluční perspektivy je primární funkcí každého dlouhodobého vztahu mezi mužem a ženou reprodukce a výchova potomků, a to až do jejich pohlavní dospělosti. Dlouhodobé vztahy můžeme nalézt i u jiných živočišných druhů, zejména těch, jejichž potomci jsou hodně závislí na rodičovské péči. Nicméně páry, kde jsou oba partneři stejného pohlaví (pro něž používáme termín homosexuální páry), mají významně méně potomků než páry heterosexuální, což znamená, že stejnopohlavní párování na první pohled snižuje reprodukční úspěch jedince.

Sexuální orientací se zabývají jak biologické, tak psychosociální disciplíny, přičemž občasné homosexuální chování i stabilní homosexuální preference byly popsány mnoha vědci na celém světě a vztahy mezi jedinci stejného pohlaví byly zdokumentovány napříč kulturami a různými historickými obdobími i v rámci zvířecí říše. Nicméně z evolučního hlediska není doposud zcela jasné, proč a jakým způsobem se homosexuální orientace může udržet v populaci, když snižuje jedincův reprodukční úspěch. Jednou z možností je, že homosexualita by jedinci mohla poskytovat i jiné než přímé reprodukční výhody.

Adaptabilita homosexuálního chování

Evoluční kořeny homosexuality se snaží vysvětlit několik rozdílných teorií, které se od sebe liší v různé míře empirické podpory. Jedna z novějších teorií se zabývá evolučním vysvětlením homosexuální orientace a homoerotickými aktivitami v kontextu homosociality, tj. sociálního chování mezi jedinci stejného pohlaví v širším slova smyslu. Podle ní se stabilní homosexuální orientace vyvinula z příležitostného homosexuálního chování, které sloužilo či slouží k vytváření a udržování stejnopohlavních aliancí.

Homosexuální chování u mužů a samců jiných živočišných druhů se dle této teorie mohlo vyvinout díky selektivitě recipročního altruismu, protože přispívalo ke snižování agresivního chování mezi muži a zároveň zvyšovalo četnost výměny různých zdrojů. Z evolučního hlediska je altruismus chování, které snižuje vlastní fitness¹⁾ organismu a zároveň zvyšuje fitness jiného organismu. Recipročním neboli vzájemným altruismem jedinec momentálně tratí, nicméně získává příslib zisku do budoucna, protože očekává, že se obdarovaný jedinec k němu v budoucnu zachová obdobně.

V tomto kontextu tak homosexuální chování není reprodukční strategií, ale spíše strategií přežití a můžeme je připodobnit k možným ztrátám a ziskům v kontextu recipročního altruismu. Homosexuální chování můžeme nalézt i u mnoha jiných primátů (například u makaků, bonobů nebo goril), kde taktéž přispívá ke komplexní síti reciproční výměny.

Podle R. C. Kirkpatricka je tato teorie homosociality založena na třech hlavních předpokladech:

1) Stejnopohlavní aliance pomáhají jednotlivci přežít a následně se rozmnožit

Stejnopohlavní aliance musí svým členům poskytovat určité reprodukční výhody: v rámci sociální skupiny zvyšují tyto aliance jedincovy šance na přežití a rozmnožení skrze efektivnější obranu proti predátorům, získávání a sdílení zdrojů, nebo tím, že jedinec může získat lepší pozici na sociálním žebříčku. Tuto myšlenku podporují např. antropologické výzkumy z Melanésie, kde mladší muž staršímu muži poskytuje sexuální služby a za odměnu od něj dostává jídlo. V tomto kontextu mají stejnopohlavní aliance podobnou funkci jako aliance smíšené. Jiným příkladem jsou iniciační rituály kmene Sambia, který nalezneme na Papui-Nové Guineji. Hlavní význam tamějších mužských společností spočívá v iniciačních rituálech mladých chlapců, kteří skrze orální sex dostávají od starších mužů jejich semeno neboli mužnost, jež je nezbytná pro jejich vývoj a budoucí plodnost a sílu. Sambiané věří, že vztah se starším mužem „přetvoří“ chlapce v dospělého muže, a jedině dospělý muž zde může založit rodinu, a tedy se i rozmnožit.

2) Homosexuální chování pomáhá formovat a udržovat společenské aliance