Bojový velbloud od Vídně

Nejdříve měl archeolog Alfred Galik dojem, že vykopal koně nebo dobytek. Jenomže pak si všiml krční páteře, vzápětí charakteristické dolní čelisti a nakonec i záprstních kůstek. To už bylo jasné, že zvíře, které našel, je unikát – velbloud.

Už dříve jeho kolegové našli velbloudí kostry ve vykopávkách z doby římské. Velbloudi se za našimi předky dostali i do Srbska či Belgie. Také u Vídně, v Mauerbachu, už ostatky těchto exotických zvířat lidské oko vidělo, ale kompletní kostru, jakou teď našel Alfred Galik v rakouském Tullnu (27 km severozápadně od Vídně), se ve střední Evropě podařilo nalézt poprvé.

Osud velblouda dokreslují další v okolí nalezené předměty, jako např. několik mincí z doby Ludvíka XIV. Dokládají, že velbloud musel zahynout někdy mezi léty 1643 a 1715. Když uvážíme, že právě do té doby spadá invaze osmanských Turků do Rakouska a obléhání Vídně v červenci až září 1683, máme před sebou památku na dobu, v níž se rozhodovalo o budoucnosti střední Evropy. Osmanské vojsko velbloudy s oblibou využívalo spolu s koňmi jako jezdecké zvíře. A když byl hlad, posloužili tito velcí savci jako živá konzerva. Tullnský velbloud však zjevně takové smrti unikl, neboť je kostra kompletní. Zvíře pravděpodobně pošlo a bylo pohřbeno.

Analýza DNA také ukázala, že nalezený velbloud je křížencem dromedára a velblouda dvouhrbého. To plně odpovídá zvyklostem Osmanů, kteří hybridy v armádě využívali zejména proto, že byli statnější a pro válečnou službu se hodili lépe než jejich rodiče. (PLOS One, journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0121235)