Želví GPS navigace

Už dvě staletí víme, že někteří živočichové se pravidelně vracejí na místa, kde se narodili, aby tu přivedli na svět novou generaci. Objevili jsme už, že za tím stojí schopnost (přinejmenším) některých živočichů vnímat magnetické pole Země a využívat ho k orientaci svého vnitřního „kompasu“ (Vesmír 86, 224, 2007/4 a 86, 284, 2007/5). Přesto stále zůstává záhadou  fascinující přesnost navigace mořské  želvy karety obecné (Caretta caretta; viz také Vesmír 74, 89, 1995/2). Samice karety jsou úžasné cestovatelky. Urazí tisíce kilometrů křížem krážem několika oceány, a přesto se jednou za dva roky vrátí naklást vajíčka na svou rodnou pláž. Jak ji dokážou tak přesně najít, popsal vědecký tým v časopisu Current Biology. Využili veřejná data z devatenáct let  (1993–2011) dlouhého sledování 12 hnízdních lokalit karet na východním pobřeží Floridy a porovnali je se záznamy magnetického pole Země v této oblasti. Magnetické pole se totiž velmi pozvolna mění. Současně jeho intenzita směrem od rovníku k pólům roste. Tyto vlastnosti tak dávají každému úseku pobřeží jedinečnou geografickou značku, která je známa jako izolinie. Tým zjistil, že v letech, kdy se tyto magnetické izolinie pohybovaly od sebe (oblast se stejnou magnetickou značkou se tak rozšiřovala), želva hnízda rozložila na větší ploše (1 nebo 2 km). Naopak když se rozestup izolinií zmenšoval, hnízda byla na daném úseku blíže u sebe. Naznačuje to, že želvy při cestě na oblíbená hnízdiště sledují magnetickou stopu dané oblasti. Není vyloučena možnost dalšího efektu, avšak ani studie zaměřená na sledování dalších vlivů působících na karetu obecnou žádný další vliv nepotvrdila jako dostatečně silný, aby se projevil.

Nyní tedy byl podán důkaz, že magnetické pole vytváří přesné označení místa, kde leží rodiště karety obecné. Ta si je vtiskává už při narození a celý život si tento magnetický podpis uchovává v paměti. Studie současně ukazuje, že zemský magnetismus pak druhotně diktuje velikost hnízdního prostoru dané populace karet. (Current Biology, dx.doi.org/10.1016/j.cub.2014.12.035)