Hotel Černigov nebourejte

Stavebnictví stagnuje či roste jen velmi pomalu, slýcháme dnes a denně, a přitom se nestačíme divit, kolik nových staveb se kolem nás rodí. Jistě, stavebníci stavět musí.

Rozhodně však ne za každou cenu, a už vůbec ne za cenu architektonických a urbanistických zvěrstev, která dnes shodně charakterizuje řada rysů. Je to především absence architektonických kvalit, jež nahradila banalita a průměrnost, nezájem či přímo ignorování jakýchkoliv vztahů s okolím, a bohužel také neúcta k historickým objektům, které kýženému růstu čím dál častěji padají za oběť. Přitom většinu z nich stačí jen transformovat, konvertovat, metamorfovat nebo prostě rekonstruovat. Svému původnímu nebo novému účelu pak budou sloužit stejně dobře, aniž by v organismech měst, srdcích jejich obyvatel nebo dějinách naší stavební kultury musely být zanechány těžko zhojitelné šrámy.

Právě takový se nyní pokouší nejen městu Hradci Králové, ale i české moderní architektuře zasadit vlastník hotelu Černigov, který jej hodlá strhnout jen proto, aby jej nahradil hotelem novým. Jak nesmyslné je to počínání a jak zbytečné je to mrhání prostředky a energií, za něž zaplatíme ztrátou pozdně modernistické architektury, si uvědomíme ve chvíli, kdy zjistíme, že budovu lze bez větších problémů rekonstruovat. A to tak, aby na jedné straně splnila nejpřísnější požadavky a na straně druhé neztratila nic ze svých charakteristických rysů. Pokud však vlastník tvrdí, že je to vyloučené, pak mlží, nebo si najal špatného architekta, který není s to najít