SPOLEČENSKÉ VĚDY • Petr Houdek

PSYCHOLOGIE

Za kolik zraňovat druhé?

Nebudu čtenáře frustrovat příběhy každodenního sobectví a bezcitnosti, každý si asi snadno vybaví nějaké příklady. Přesto jsme zároveň živočišným druhem, jehož členové se dokáží do druhých extrémně vcítit a být jim nápomocni. Slavný popis obětavé nátury lidstva pochází trochu paradoxně od zakladatele ekonomie Adama Smithe: „Získávat nespravedlivé výhody na úkor druhých či jejich obětí je pro každého člověka nepřirozenější než smrt, než chudoba, bolest, než všechna neštěstí, která ho mohou potkat.“

Molly Crockettová s kolegy se tedy jala ověřovat, kolik je třeba zaplatit, aby lidé překonali nechuť ubližovat druhým a upřednostnili svůj vlastní zájem. Účastníci jejich experimentu byli nejprve hodem mince rozděleni do dvou skupin. Členové první, sledované skupiny poté v sérii rozhodnutí určovali, zda jsou ochotni obdržet menší elektrický šok, za který dostanou malou odměnu, nebo větší šok přinášející mnohem větší odměnu. Věděli přitom, že v polovině případů elektřina nebude proudit do nich, ale do nějakého anonymního člena druhé skupiny. Peníze však získávali vždy jen oni. Tak bylo možné jednoduše ověřit, zda zvolí větší bolest pro druhé (a větší peníze pro sebe), nebo se slitují a přijmou větší elektrické šoky sami. Výsledky experimentu jsou k lidstvu shovívavé (alespoň tedy k Britům, kteří se jej účastnili). Kromě účastníků, u nichž byly později identifikovány znaky