Nejpodivuhodnější oko

V hlubinách oceánů, kde je světlo tak slabé, že my lidé vnímáme jen tmu, je výhodné mít velké oči, neboť jejich majitel lépe vidí. Na druhou stranu jej takový obří zrakový orgán činí nápadnějším pro predátory. V tomto prostředí si drobný průhledný korýš Paraphronima gracilis vyvinul velmi unikátní zrakový systém.

Zatímco většina živočišných očí má jednu souvislou vrstvu světločivných buněk, tvořících sítnici, P. gracilis má v obou očích sítnic hned 32. Vypadají jako dvě řady oranžových tělísek ve tvaru obrácené pyramidy, která se podél hlavy soustřeďují do 12 skupin v každém oku. Světlo k nim prochází spoustou průhledných optických členů (omatidií) pokrývajících oko, z nichž signál k sítnicím putuje tkání, jejíž struktura se podobá optickým kabelům.

„Rozbití“ sítnice na malé kousky nutně nezlepšuje maskovací schopnosti tohoto zvířete, avšak díky konstrukci oka mohou tito korýši lépe vidět ve velmi slabém světle oceánských hlubin. Oči vidí nejlépe ve vzdálenosti 5 až 10 centimetrů. Vzhledem k tomu, že naprostá většina očních kanálků zvířete míří vzhůru, je pravděpodobné, že oči slouží k vyhledávání siluet kořisti proti zbytkům světla, pronikajícím do hlubin z povrchových vrstev oceánu.

„Nikdy předtím jsme se s takto dělenou sítnicí nesetkali u žádného jiného členovce ani jiného živočicha se složeným okem,“ vysvětluje Jamie Baldwin Fergus, postdoktorand ze Smithsonova přírodovědného muzea a hlavní autor podrobné studie daného typu oka. Podle něj je k odemčení tajemství struktury a funkce těchto unikátních očí nezbytné provést další experimenty. (Current Biology, www.cell.com/current-biology/abstract/S0960-9822(14)01574-7)