Sobi se vyhýbají drátům vysokého napětí kvůli ultrafialovému záření

Vnímání ultrafialového záření je rozšířeno mezi ptáky, některými plazy, hmyzem a různými dalšími bezobratlými, ale mezi savci je vzácné. Hlodavci jsou známí tím, že jeden z dvou typů čípků, buněk v sítnici zodpovědných za vnímání barev, mají posunutý do UV spektra a také jejich moč a trus odráží ultrafialové světlo. Ultrafialové záření vnímají také někteří vačnatci a nedávno bylo popsáno vnímání UV světla rovněž u kaloňů, ovšem bez specializovaného druhu čípků. Ostatní savci vnímají barvy na omezeném spektru od cca 400 do 700 nm vlnové délky. Opakovaně se ale popisuje, že sobi se během svých pravidelných migrací vyhýbají drátům vysokého napětí, a to i po několika dekádách od jejich výstavby. Podle článku, který byl nedávno publikovaný v časopise Conservation Biology, to je kvůli ultrafialovému světlu. Dráty vysokého napětí vyzařují UV světlo v pásmu 200–400 nm ve formě podélné stabilní korony i nepravidelných záblesků na izolátorech. Lidské oko toto světlo nevnímá mimo jiné proto, že UV záření pohlcuje naše rohovka. Měření světelné propustnosti rohovky sobů ovšem ukázalo, že propouští světlo od asi 320 nm výše. Elektroretinografická měření z jejich sítnice navíc zaznamenala odpovědi na světlo o vlnové délce 330 nm. Za odpovědi sítnice na takové ultrafialové světlo při jeho slabé intenzitě jsou nejspíš zodpovědné tyčinky. Při vyšší intenzitě světla zřejmě jde o sekundární odpověď čípků, které primárně odpovídají na modré světlo.

Světelné spektrum vyšších zeměpisných šířek je relativně bohaté na ultrafialové světlo díky rozptylu ze slunce nízko nad obzorem. Během polární noci, kdy slunce nevystupuje nad obzor, je veškeré dostupné světlo rozptýlené, s převahou UV spektra. Sněhová pokrývka odráží až 80 % ultrafialového světla, na rozdíl od lišejníků a srsti vlků a polárních lišek. Vnímání ultrafialového světla je pro soby zřejmě výhodné při hledání potravy i při úniku před predátory. Naproti tomu dráty vysokého napětí sobi nejspíš vnímají jako podezřelé čáry blikajícího světla nad krajinou a náhodný charakter záblesků asi zabraňuje i adaptaci. Při budoucí výstavbě by bylo vhodné počítat s tím, že vedení vysokého napětí představuje migrační bariéru a místa vzniku záblesků zakrývat. Protože sobi nejspíš vidí něco, co my lidi ne. (doi: 10.1111/cobi.12262)