Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Sobi se vyhýbají drátům vysokého napětí kvůli ultrafialovému záření

 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 666, 2015/12

Vnímání ultrafialového záření je rozšířeno mezi ptáky, některými plazy, hmyzem a různými dalšími bezobratlými, ale mezi savci je vzácné. Hlodavci jsou známí tím, že jeden z dvou typů čípků, buněk v sítnici zodpovědných za vnímání barev, mají posunutý do UV spektra a také jejich moč a trus odráží ultrafialové světlo. Ultrafialové záření vnímají také někteří vačnatci a nedávno bylo popsáno vnímání UV světla rovněž u kaloňů, ovšem bez specializovaného druhu čípků. Ostatní savci vnímají barvy na omezeném spektru od cca 400 do 700 nm vlnové délky. Opakovaně se ale popisuje, že sobi se během svých pravidelných migrací vyhýbají drátům vysokého napětí, a to i po několika dekádách od jejich výstavby. Podle článku, který byl nedávno publikovaný v časopise Conservation Biology, to je kvůli ultrafialovému světlu. Dráty vysokého napětí vyzařují UV světlo v pásmu 200–400 nm ve formě podélné stabilní korony i nepravidelných záblesků na izolátorech. Lidské oko toto světlo nevnímá mimo jiné proto, že UV záření pohlcuje naše rohovka. Měření světelné propustnosti rohovky sobů ovšem ukázalo, že propouští světlo od asi 320 nm výše. Elektroretinografická měření z jejich sítnice navíc zaznamenala odpovědi na světlo o vlnové délce 330 nm. Za odpovědi sítnice na takové ultrafialové světlo při jeho slabé intenzitě jsou nejspíš zodpovědné tyčinky. Při vyšší intenzitě světla zřejmě jde o sekundární odpověď čípků, které primárně odpovídají na modré světlo.

Světelné spektrum vyšších zeměpisných šířek je relativně bohaté na ultrafialové světlo díky rozptylu ze slunce nízko nad obzorem. Během polární noci, kdy slunce nevystupuje nad obzor, je veškeré dostupné světlo rozptýlené, s převahou UV spektra. Sněhová pokrývka odráží až 80 % ultrafialového světla, na rozdíl od lišejníků a srsti vlků a polárních lišek. Vnímání ultrafialového světla je pro soby zřejmě výhodné při hledání potravy i při úniku před predátory. Naproti tomu dráty vysokého napětí sobi nejspíš vnímají jako podezřelé čáry blikajícího světla nad krajinou a náhodný charakter záblesků asi zabraňuje i adaptaci. Při budoucí výstavbě by bylo vhodné počítat s tím, že vedení vysokého napětí představuje migrační bariéru a místa vzniku záblesků zakrývat. Protože sobi nejspíš vidí něco, co my lidi ne. (doi: 10.1111/cobi.12262)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Etologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Kamil Vlček

Mgr. Kamil Vlček, Ph.D., (*1971) vystudoval PřF UK, absolvoval doktorské studium v oboru neurovědy na 1. LF UK. V laboratoři neurofyziologie paměti Fyziologického ústavu AV ČR se zabývá mozkovým podkladem prostorové navigace, vnímání a paměti. V areálu biomedicínských ústavů AV ČR v Praze Krči spoluzaložil jednotku udržitelnosti, která usiluje o zvýšení ekologické a klimatické udržitelnosti kampusu a vědecké práce, viz sustainable.biomed.cas.cz
Vlček Kamil

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...