Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Sobi se vyhýbají drátům vysokého napětí kvůli ultrafialovému záření

 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 666, 2015/12

Vnímání ultrafialového záření je rozšířeno mezi ptáky, některými plazy, hmyzem a různými dalšími bezobratlými, ale mezi savci je vzácné. Hlodavci jsou známí tím, že jeden z dvou typů čípků, buněk v sítnici zodpovědných za vnímání barev, mají posunutý do UV spektra a také jejich moč a trus odráží ultrafialové světlo. Ultrafialové záření vnímají také někteří vačnatci a nedávno bylo popsáno vnímání UV světla rovněž u kaloňů, ovšem bez specializovaného druhu čípků. Ostatní savci vnímají barvy na omezeném spektru od cca 400 do 700 nm vlnové délky. Opakovaně se ale popisuje, že sobi se během svých pravidelných migrací vyhýbají drátům vysokého napětí, a to i po několika dekádách od jejich výstavby. Podle článku, který byl nedávno publikovaný v časopise Conservation Biology, to je kvůli ultrafialovému světlu. Dráty vysokého napětí vyzařují UV světlo v pásmu 200–400 nm ve formě podélné stabilní korony i nepravidelných záblesků na izolátorech. Lidské oko toto světlo nevnímá mimo jiné proto, že UV záření pohlcuje naše rohovka. Měření světelné propustnosti rohovky sobů ovšem ukázalo, že propouští světlo od asi 320 nm výše. Elektroretinografická měření z jejich sítnice navíc zaznamenala odpovědi na světlo o vlnové délce 330 nm. Za odpovědi sítnice na takové ultrafialové světlo při jeho slabé intenzitě jsou nejspíš zodpovědné tyčinky. Při vyšší intenzitě světla zřejmě jde o sekundární odpověď čípků, které primárně odpovídají na modré světlo.

Světelné spektrum vyšších zeměpisných šířek je relativně bohaté na ultrafialové světlo díky rozptylu ze slunce nízko nad obzorem. Během polární noci, kdy slunce nevystupuje nad obzor, je veškeré dostupné světlo rozptýlené, s převahou UV spektra. Sněhová pokrývka odráží až 80 % ultrafialového světla, na rozdíl od lišejníků a srsti vlků a polárních lišek. Vnímání ultrafialového světla je pro soby zřejmě výhodné při hledání potravy i při úniku před predátory. Naproti tomu dráty vysokého napětí sobi nejspíš vnímají jako podezřelé čáry blikajícího světla nad krajinou a náhodný charakter záblesků asi zabraňuje i adaptaci. Při budoucí výstavbě by bylo vhodné počítat s tím, že vedení vysokého napětí představuje migrační bariéru a místa vzniku záblesků zakrývat. Protože sobi nejspíš vidí něco, co my lidi ne. (doi: 10.1111/cobi.12262)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Etologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Kamil Vlček

 

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné