Když přílišná péče škodí

Lejsčík chathamský (Petroica traversi) obývající Chathamovy ostrovy u Nového Zélandu patří mezi nejohroženější druhy pěvců. Byl dokonce považovaný za vyhubeného, než byla v roce 1938 nalezena malá populacečítající 20–35 ptáků na 15 ha velkém ostrůvku. Ta se do roku 1980 ztenčila na 5 jedinců včetně jedinéhohnízdícího páru. Díky ochraně se jeho bilance zlepšila na 200 jedinců k roku 1998. Během záchranného programu bylo pozorováno, že některé samičky kladly vajíčka mimo hnízdní prohlubeň, takže nemohla být vysezena. S ohledem ke kritickým stavům tohoto ptáka byla vajíčka do kotlinky přemístěna a zde byla normálně vysezena. Sice se díky tomu stavy lejsčíků zvedly, ale už v roce 1989  kladla polovina samic vajíčka mimo hnízdo. Díky evidenci chovu se podařilo zjistit, že dědění nekladení do hnízda nejlépe odpovídá autosomálně dominantní dědičnosti. Poslední desetiletí se odstoupilo od  vracení vajíček a tato nedůslednost velmi poklesla, zhruba na 9% podíl samic v roce 2007. Tento příklad je varováním před přílišnou péči, která může oslabit selekci a učiní tak zachraňovaný druh na nás závislým v  míře, kterou asi nechceme. (PLoS ONE 8(12), e79066, 2013)