Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Vlastní celulolytické enzymy tesaříků

 |  5. 11. 2015
 |  Vesmír 94, 598, 2015/11

Organismy, které se živí dřevem, ale i jinou rostlinnou potravou se spoustou celulózy „jako trávou“, to nemají lehké. Buničina se štěpí těžko a lignin ještě hůř. Ale umějí to mnohé mikroorganismy. A ty si pak mohou ochočit živočichové. Nejznámější je případ všekazů, kteří mají ve střevu celulolytické bakterie a eukaryotní brvitky (které mají příslušné bakterie v buňce). Také víme o krávě, že má v bachoru kvůli trávení bakterie a nálevníky bachořce. Ve skutečnosti ale tráví celulózu hromada dalších živočichů a někteří mají i vlastní enzymy, ne jen symbionty. Potřebných enzymů jsou funkčně tři typy: endoglukanáza, exoglukanáza a glukosidáza. Endoglukanázu čili endocelulázu – vedle endosymbiontů – mají plži a korýši včetně hmyzu. Glukosidázu na štěpení výsledných disacharidů má mnoho živočichů. Exoglukanázu většinou dodávají symbionti.

Složité to mají třeba tesaříci. Jejich larvy se vyvíjejí ve dřevě, často v mrtvém a dost suchém. Trvá to i několik let. I u nich se našla vlastní celuláza vedle symbiotických mikroorganismů. Malé střevo tesaříků oproti všekazům znamená, že větší význam u nich mají vlastní enzymy. Sekvenováním mRNA z larev, kukel a dospělců tesaříků Mesosa myops byla zjištěna exprese osmi celulázových genů. Jsou aktivní hlavně ve střevních buňkách larev. Strukturou patří zjištěné geny do rodiny glukosidových hydroláz (GH) 45 a 5.

Fylogenetickou analýzou struktury všech GH45 genů se ukazuje, že tyto geny se objevily u předka broučího infrařádu Phytophaga, a různé jejich kopie mají tedy kromě tesaříků i mandelinky a nosatci. Broučí předek je snad získal horizontálním přenosem od symbiontů – není jasno, zda od hub, nebo od brvitek, jaké mají termiti. Vlastní celulázu 45, tentokrát jasně přenesenou od hub, mají některé hlístice. Měkkýši ji nezávisle získali bůhvíodkud.

Geny GH5 sdílí Mesosa s dalšími tesaříky. U jiných brouků známy nejsou. Tyto geny pocházejí od bakterií. U tesaříků se duplikovaly na několik kopií. Jedna z těchto kopií je aktivní u dospělých tesaříků. GH5 získaly nezávisle také některé hlístice a houby jako kropidlák, zatímco všekazi mají kromě symbiontů úplně jinou skupinu vlastních celuláz GH9. (Acta Biochim Biophys Sin 47, 741–748, 2015)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Oldřich Nedvěd

Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc., (*1965) vystudoval entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na Přírodovědecké fakultě JU vyučuje zoologii bezobratlých. V Entomologickém ústavu BC AV ČR, v. v. i. v Českých Budějovicích se zabývá ekofyziologií hmyzu.

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...