S přehršlí nápadů se dá udělat hafo věcí

Slovo přehršel není v našem slovníku nové, pochází ze staré češtiny, avšak i v češtině současné se těší poměrně slušné oblibě. Etymologické slovníky uvádějí, že pochází z praslovanského základu gъrstь (hrst) a předpony per- (pře-) nebo pri- (při-). V minulosti mělo hned několik podob, ve staré češtině např. přěhrštie (středního rodu), přěhršle, prhušle (obě podoby ženského rodu), v nářečích lze zaznamenat též přehrštle, přehrštel, prohršle, přehrštlí, přehouštlí, nebo podoby přehoušle, přehoušel, se kterými se můžeme setkat v umělecké literatuře (např. v prozaickém díle V. Holana a B. Hrabala). V dnešní češtině se toto podstatné jméno ženského rodu vyskytuje ve dvou variantách – přehršel a přehršle (ta v publicistických textech mírně převládá).

Jak lze zjistit z výkladových slovníků češtiny, mělo slovo původně jen významy: „spojené dvě hrsti, řidč. jedna hrst“ a „množství, které se nabere do obou hrstí zároveň, řidč. jedné hrsti; menší množství (zvláště něčeho sypkého) vůbec“ (např. zrní, mouky, obilí, hrachu ap.). Současné užívání tohoto výrazu již v jazykovém povědomí ztratilo souvislost s podstatným jménem hrst a v úzu se jej používá ve významu zcela opačném, tj. „velké, značné množství něčeho“. Dopátrat se, proč došlo k takovému posunu ve významu, není snadné. Svou roli v tom jistě sehrála lidová etymologie. Předpona pře- zřejmě uživatelům jazyka mylně vsugerovala, že výraz patří ke slovům označujícím nadměrnou míru stejně jako přemnoho, předobrý, přeběda aj. V každém případě přehršel, která nese patinu dávných věků a staročeské zvukomalebnosti, dnes slouží jako ozvláštňující jazykový prostředek zejména v publicistice a v promluvě nahrazuje slova s podobným významem jako hodně, mnoho, spousta, např. kniha nabízí přehršel nápadů; k zneklidnění byla přehršle důvodů; kdo dává přednost syrové stravě, může si vybrat z přehršle salátů; už z našlapané titulní stránky je zřejmé, že léto neléto toho pro vás máme přehršel nebo v této republice není přehršle odborníků.

Mezi synonymní výrazy, vyjadřující jako přehršel dostatečnost, přesněji hojnost, můžeme v současné češtině zařadit slova nadbytek, přemíra, spousta, moře, hromada, hora, kupa anebo módní hafo. Jak uvádí Slovník nespisovné češtiny, pochází tento expresivní výraz, rozšířený dnes ze slangu mládeže do běžné mluvy, pravděpodobně z německého Haufen (hromada, kupa, spousta), resp. starého hornoněmeckého výrazu hūfe, z něhož je zase odvozeno české houf. Jiným hláskově i významově podobným slovem je podle Machkova Etymologického slovníku jazyka českého i Českého jazykového atlasu např. hanácký nářeční výraz hafol (chomáč), jenž byl přejat z německého nářečního Hanfel, pocházejícího z německého Handvoll (hrstka, trocha). V dnešní mluvě se používá pro vyjádření většího množství až přebytku něčeho. Stejně jako přehršlí jím může být označeno množství jevů konkrétních i abstraktních: napadlo hafo sněhu; každý den tráví hafo času před zrcadlem; práce je hafo; všude byly fronty a hafo lidí. Je buď nesklonné, nebo se skloňuje podle vzoru město: katalog s hafo obrázky i s hafem obrázků.