Další popis primáta z fotografie

Když komise pro zoologickou nomenklaturu posvětila popis kipundžiho z Tanzánie (2005), bylo otázkou, zda tento precedens bude použit u dalších druhů. Nyní už máme takto popsaného makaka munzalu (Macaca munzala) a z nedaleké oblasti Modog z jihovýchodního Tibetu makaka bělolícího (po vzoru gibona se stejným latinským druhovým jménem) – Macaca leucogenys. Někteří biologové se domnívají, že podmiňovat popis nových taxonů typovými exempláři je nezdravá a u ohrožených taxonů až neetická tradice a jednou za čas to ventilují – nedávno například v časopise Science (344, 260–261, 2014) s názorem, že tato praxe může ohrožovat objevované taxony. Následovaly však věcné argumenty kolegů, kteří pociťují smysluplnost provázání popisů s typovými exempláři, a správně podotkli, že podmínka typového exempláře takové taxony na existenci neohrožuje (viz Science 344, 814–816, 2014). Odhlédneme-li od faktu, že popis tohoto primáta stojí jen na fotografiích, pak je nový druh pozoruhodný tím, že kromě vlastní odlišnosti vůči sympatrickým makakům nám ukazuje na zajímavost této oblasti. Z tohoto regionu jsme se dočkali v posledních letech nového makaka (M. munzala), gibona huloka (Hoolock hoolock mishmiensis) a langura (Rhinopithecus stykeri). Nový druh makaka se vyskytuje v pralesích od nadmořské výšky 1395 m po smíšené lesy ve výšce 2700 m a je bohužel ohrožen lovem a výstavbou vodní elektrárohrony. Dodejme, že jeho odlišnosti vůči sympatrickým druhům spočívají v zbarvení a textuře a délce srsti na různých částech těla, ve tvaru penisu a skrota, délce ocasu apod. (Am. J. Primat., doi: 10.1002/ajp.22394, 2015)