Newcombův paradox

Minimálně již od dob starých Řeků existuje nespočet filozofických děl, která se věnují trvalé filozofické otázce, jak vysvětlit podstatu svobodné vůle.¹⁾ Každý člověk obvykle věří, že může svobodně volit mezi dvěma či více alternativami a je jen na něm, pro kterou se rozhodne. Co když tomu tak ale není? Co když ve skutečnosti posloucháme pouze silnější tendenci a děláme to, co nám diktuje naše povaha, a naše svoboda je jen zdánlivá?

Naše činy jsou do značné míry ovlivňovány naší minulostí, osobními individuálními vzory a také okolními vlivy. Připustíme-li navíc, že směr, kterým se ubíráme, je řízen Božími zákony v rámci vesmíru, je naše osobní svoboda daleko menší, než jsme si původně mysleli. A existuje-li Boží plán pro všechny, pak naše skutečná svoboda spočívá pouze v jeho dobrovolném přijetí. Uvědomme si, že všechny planety ve vesmíru mají předem určeny své pravidelné oběžné dráhy. Nemají žádnou svobodnou volbu a musí plnit svou vesmírnou úlohu. Jak bychom si tedy mohli být ve své malosti jisti, že máme zcela svobodnou vůli? Není daleko pravděpodobnější, že spolu jednotlivé děje jak ve vesmíru, tak v přírodě a v lidském chování úzce souvisejí?