Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Menší než velké množství: Arzenik, rtuť a oxid uhelnatý jako léky

 |  17. 7. 2014
 |  Vesmír 93, 451, 2014/7

Arzenik, rtuť a oxid uhelnatý; zeptejte se kohokoliv, co se mu při těch slovech vybaví, a dočkáte se jediné odpovědi: chemické ohrožení, otrava a smrt. Tato trojice patří mezi vůbec nejznámější a nejobávanější toxické látky. Jejich smrtící účinky ve vysokých koncentracích však trochu neoprávněně zastírají to, že v malých dávkách jsou tyto látky docela neškodné a ve specifických případech nám dokonce mohou prospívat.

To, že by jedovaté látky mohly být prospěšné, není žádná novinka. Od starověku až do padesátých let 20. století byly arzenik i rtuť využívány v různých formách jako dezinfekce, chemoterapeutika i pro celkové posílení. Známý středověký lékař Paracelsus dokonce správně tvrdil, že „mezi jedem a lékem je rozdíl jen v podaném množství“. Zlom ve vnímání chemického nebezpečí nastal až v druhé polovině 20. století, kdy se ukázalo, že mnohé toxické látky se dokážou v těle hromadit a jejich toxicita se může projevit až po mnoha desítkách let, často ve formě obávané rakoviny.

Protože studovat dlouhodobé toxické účinky nízkých dávek jakékoliv nové chemické látky je nesmírně časově i finančně náročné, a přitom bylo potřeba testovat tisíce nových sloučenin, přijali odborníci na chemickou bezpečnost model lineární bezprahové závislosti toxicity na dávce (linear no threshold – LNT). Ten je založen na předpokladu, že pokud změříme toxicitu vysokých dávek nějaké látky, můžeme potom přímou úměrou odvodit i toxicitu jejích nízkých dávek. Vedlejším produktem tohoto teoretického zjednodušení bylo, že nepřipouštělo existenci žádné bezpečné dávky.

Nyní vidíte 9 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie

O autorovi

Jaroslav Zelenka

Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., (*1980) vystudoval biochemii na VŠCHT v Praze, vědecké vzdělání získal na 1. LF UK u profesora Libora Vítka. V současné době pracuje ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., kde se zabývá funkcí a dysfunkcí mitochondriální DNA.

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.