Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Menší než velké množství: Arzenik, rtuť a oxid uhelnatý jako léky

 |  17. 7. 2014
 |  Vesmír 93, 451, 2014/7

Arzenik, rtuť a oxid uhelnatý; zeptejte se kohokoliv, co se mu při těch slovech vybaví, a dočkáte se jediné odpovědi: chemické ohrožení, otrava a smrt. Tato trojice patří mezi vůbec nejznámější a nejobávanější toxické látky. Jejich smrtící účinky ve vysokých koncentracích však trochu neoprávněně zastírají to, že v malých dávkách jsou tyto látky docela neškodné a ve specifických případech nám dokonce mohou prospívat.

To, že by jedovaté látky mohly být prospěšné, není žádná novinka. Od starověku až do padesátých let 20. století byly arzenik i rtuť využívány v různých formách jako dezinfekce, chemoterapeutika i pro celkové posílení. Známý středověký lékař Paracelsus dokonce správně tvrdil, že „mezi jedem a lékem je rozdíl jen v podaném množství“. Zlom ve vnímání chemického nebezpečí nastal až v druhé polovině 20. století, kdy se ukázalo, že mnohé toxické látky se dokážou v těle hromadit a jejich toxicita se může projevit až po mnoha desítkách let, často ve formě obávané rakoviny.

Protože studovat dlouhodobé toxické účinky nízkých dávek jakékoliv nové chemické látky je nesmírně časově i finančně náročné, a přitom bylo potřeba testovat tisíce nových sloučenin, přijali odborníci na chemickou bezpečnost model lineární bezprahové závislosti toxicity na dávce (linear no threshold – LNT). Ten je založen na předpokladu, že pokud změříme toxicitu vysokých dávek nějaké látky, můžeme potom přímou úměrou odvodit i toxicitu jejích nízkých dávek. Vedlejším produktem tohoto teoretického zjednodušení bylo, že nepřipouštělo existenci žádné bezpečné dávky.

Nyní vidíte 9 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie

O autorovi

Jaroslav Zelenka

Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., (*1980) vystudoval biochemii na VŠCHT v Praze, vědecké vzdělání získal na 1. LF UK u profesora Libora Vítka. V současné době pracuje ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., kde se zabývá funkcí a dysfunkcí mitochondriální DNA.

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné