Na co letí komáři

Za letních večerů nejednoho z nás nepříjemně překvapí rychlost a neomylnost, s jakou hejna krvežíznivých komářích samic nacházejí ta nejcitlivější místa naší pokožky. Jak to dělají? Už delší dobu se ví, že komárům v orientaci napomáhá pach našeho potu, tělesné teplo a zejména vydechovaný oxid uhličitý. Otázka, který z těchto vjemů je pro naše trapiče nejdůležitější, je ale teprve podrobována důkladnému zkoumání. Není to přitom žádná neúčelná libůstka podivínských badatelů. Četné komáří druhy roznáší mezi lidmi nebezpečné choroby typu malárie, žluté zimnice a horečky dengue. Bylo by proto výhodou vědět, jak hledají svou kořist, protože pak bychom je mohli účinněji mást.

Není tedy divu, že se při výzkumu komářího zaměřovacího systému využívají i ty nejmodernější vědecké postupy, včetně genetických manipulací. Australský tým L. B. Vosshalla nedávno vypěstoval mutanty druhu Aedes egyptii, kterým na čelistních makadlech chybí receptor oxidu uhličitého (označovaný Gr3). Všechny samozřejmě zajímalo, jak si tato zvířátka při hledání potravy povedou ve srovnání se svými normálními příbuznými.