Proti klíšťatům i nevzdělancům
| 10. 4. 2014Když komunisté zestátnili Grubhofferům rodinný hostinec, syna Libora to vysvobodilo od údělu být hostinským. Mohl tak vystudovat vysněnou přírodovědu. Nedostatek bytů v Praze jej odvál do Českých Budějovic a do tehdy poněkud zatuchlého Parazitologického ústavu. Listopad 1989 jej vynesl do čela revolučního dění a později i ústavu. Stál u vzniku Jihočeské univerzity, dnes je jejím rektorem. Libor Grubhoffer v rozhovoru pro Vesmír objasňuje okolnosti událostí minulých, ale také současných: boj s klíštěcími parazity i za akademické svobody.
Jak se vlastně chlapec ze Žďárských vrchů dostal do Českých Budějovic?
Vděčím za to dědečkovi, ale paradoxně také komunistům. Narodil jsem se jako hospodský synek. Můj dědeček byl ze dvanácti dětí a čekal jej osud všech Grubhofferů od 18. století – stát se hostinským nebo obchodníkem. Marně toužil po učitelském povolání… ale mne velmi ovlivnil svým krásným vztahem k přírodě. V padesátých letech byl rodinný hostinec zestátněn. Naši rodinu nejdřív vyhnali, po dvou letech jsme se sice směli vrátit, ale ne do svého. Když jsem se narodil já, už nám tedy hostinec nepatřil, a mě to vlastně zachránilo.
Směl jste tak odejít na studia přírodovědy.
Tatínek mě viděl jako strojního inženýra, ale s pomocí dědečka, maminky a mého báječného učitele chemie a přírodopisu jsem se vzepřel a odešel na gymnázium. Tím se mi otevřely dveře k přírodním vědám. Toužil jsem sice původně po medicíně, ale kdo chodil někdy na náboženství, tak na našem gymnáziu na studium učitelství, práva a medicíny nemohl ani pomyslet. Takže jsem se nadchl pro „náhradní“ biochemii a vystudoval přírodovědeckou fakultu v Praze.
Nyní vidíte 9 % článku. Co dál:
O autorovi
Eva Bobůrková
Doporučujeme
Hvězdy, které se červenají
Barva krve, moci a života
