Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Neobvyklé chutě štírenek

 |  11. 12. 2014
 |  Vesmír 93, 672, 2014/12

V médiích se nedávno objevila zpráva o tom, že slovenské jeskynní štírenky Eukoenenia spelaea se živí sinicemi. Tento objev je pozoruhodný, protože drtivá většina pavoukovců, mezi něž štírenky patří, loví živočišnou potravu. Pavouci, štíři, solifugy a další – to vše jsou příklady nenasytných predátorů, kteří zabijí a sežerou (případně vysají) vše, co přemohou.

Štírenky jsou malý řád s necelými 80 popsanými druhy, z nichž čtvrtina žije na Madagaskaru, a hodně druhů známe i z Francie a Itálie (v Evropě celkem na 35 druhů a poddruhů). Ve fosilním záznamu jsou doloženy již od konce třetihor. Dorůstají maximálně do 3 mm, žijí v jeskyních či v půdě a o jejich biologii nevíme téměř nic. Předpokládalo se, že jsou dravé, stejně jako většina pavoukovců a stejně jako velká část jeskynních živočichů; jim dostupnou kořist by představovali chvostoskoci, dvoukřídlí a jejich vajíčka. Sinice se naproti tomu v jeskyních příliš často neobjevují – pro fotosyntézu potřebují světlo, jehož je v jeskyni nedostatek. Jsou však drobné a odolné, mohou být spláchnuty dešti z povrchu do půdy či do jeskyně a mohou zde relativně dlouho přežívat jako téměř heterotrofní organismy. Přítomnost sinic v zažívacím traktu štírenek byla přesto překvapením. V jeskyních je obecně potravy spíše nedostatek a sinic zřejmě ještě méně. Možná ale jejich splach představuje relativně stabilní dodávku potravy, alespoň pro takto malé organismy. O tom, že štírenky spásají sinice zřejmě pravidelně, svědčí i zvláštní chelicery s kartáčkovitými útvary, které mohou sloužit k „shrabávání“ sinic z vlhkých kamenů. Přesto je toto propojení dvou na první pohled nesouvisejících světů (nadzemního a podzemního) dosti bizarní.

Štírenka E. spelaea není ovšem jediný pavoukovec, který má „býložravé“ choutky. Také některé druhy sekáčů si občas zpestří jídelníček různými rostlinnými zbytky, houbami či plody. A dokonce i mezi pavouky najdeme téměř vegetariána – skákavku Bagheera kiplingi ze Střední Ameriky, která se živí Beltovými tělísky na listech akácie z rodu Vachellia (ty tvoří drtivou většinu jejího jídelníčku). U drobného pavouka cedivečky doubravní (Nigma flavescens), který žije i u nás, bylo zjištěno, že mláďata prvního instaru nemohou pokračovat ve vývinu, pokud se nenasají šťávy z listu. Některé druhy skákavek a běžníků, např. běžník listový (Ebrechtella tricuspidata), také příležitostně sají nektar. Samozřejmě nemůžeme pominout roztoče, potravně nejdiverzifikovanější skupinu pavoukovců. Vedle dravců, saprofágů i parazitů najdeme také například vlnovníky (Eriophyoidea) nebo svilušky (Tetranychoidea), kteří sají na rostlinách.

Názory na fylogenezi pavoukovců jsou dost divoké, štírenky jsou v různých kladogramech zmítány z větve na větev. Pozoruhodné proto může být, že občas jsou za jejich nejbližší příbuzné považovány mořské nohatky (sající na sasankách) a právě roztoči. (doi: 10.1371/journal.pone.0075989)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorech

Ivan H. Tuf

Ondřej Machač

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné