Aktuální číslo:

2019/2

Téma měsíce:

Barvy

Hněv nás činí (zdánlivě) silnějšími

 |  11. 12. 2014
 |  Vesmír 93, 670, 2014/12

Hněv, jedna ze základních lidských emocí, se projevuje charakteristickým výrazem v tváři, zajišťovaným kontrakcemi sedmi skupin obličejových svalů. Sedm prvků výrazu hněvu zahrnuje mimo jiné pokrčené obočí, zúžené rty a pozvednutou bradu. Jejich souhra pak tvoří důvěrně známý výraz, který je rozpoznatelný lidmi všech kultur. Otázkou je, proč všichni lidé dávají hněv najevo právě tímto způsobem. (Dokonce i od narození slepí lidé vyjadřují hněv stejným výrazem ve tváři.) Podle rozšířené teorie jsou jednotlivé prvky tohoto výrazu nahodilé a jejich souhru vnímáme pod vlivem předchozí zkušenosti jako signál hrozícího konfliktu. Alternativní teorie říká, že lidský výraz hněvu je výstražný signál, analogický zvířecím signálům, jako je cenění zubů, ježení se a podobně. Konkrétní prvky výrazu hněvu nahodilé nejsou a vyvinuly se tak, aby nám v případě hrozícího nebo nastalého konfliktu dodávaly vzhled silnějšího, nebezpečnějšího protivníka.

Evoluční psycholog Aaron Sell a jeho učitelé Leda Cosmidesová a John Tooby, působící v Centru pro evoluční psychologii na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, se rozhodli tuto teorii otestovat. Pro tento účel vytvořili soubor digitálně upravených 3D obličejů, založených na modelu obličeje průměrného Evropana ve věku dvaceti let. Skupinu testovaných osob pak nechali hodnotit dvojice těchto obličejů, z nichž jeden měl neutrální výraz, zatímco druhý obsahoval vždy po jednom ze sedmi prvků výrazu hněvu (např. rozšířený nos nebo pozvednuté lícní kosti). Žádný z takto upravených obličejů přitom nepůsobil rozhněvaně. Přestože rozdíly mezi obličeji nebyly od pohledu nijak nápadné, testované osoby skutečně hodnotily obličeje obsahující prvky výrazu hněvu jako silnější. Každý jednotlivý prvek kulturně univerzálního výrazu hněvu tedy značí sílu a lze předpokládat, že se vyvinul jako výstražný signál, přinášející výhodu v případě konfliktu zájmů.

Nová studie je součástí rozsáhlejšího výzkumu, který se zabývá hněvem a jeho funkcí z evoluční perspektivy. Předchozí studie ukázaly mimo jiné to, že silnější muži v porovnání se slabšími snáze propadají hněvu, během sporů se spíše uchylují k fyzickému násilí a dokonce častěji upřednostňují vojenská řešení mocensko- politických konfliktů. Sklon propadat hněvu tedy ovlivňuje naše chování i názory netušenými způsoby. (Evolution and Human Behavior 35, 425–429, 2014)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavel Duda

RNDr. Pavel Duda, Ph.D., (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.
Duda Pavel

Doporučujeme

Lov kýchajících demokratů

Lov kýchajících demokratů uzamčeno

Tomáš Grim  |  4. 2. 2019
Spatřit loveckou akci volně žijících predátorů je svátek. A být jejím svědkem od úplného začátku po úplný konec, z bezprostřední blízkosti, s...
(Ne)barevné vidění hlubokomořských ryb

(Ne)barevné vidění hlubokomořských ryb uzamčeno

Zuzana Musilová  |  4. 2. 2019
Je velmi obtížné vžít se do světa hlubokomořské ryby. Žijete ve zdánlivě nekonečném trojrozměrném oceánu, kam neproniká téměř žádné světlo a kde...
Optická pinzeta a světelný záblesk

Optická pinzeta a světelný záblesk

Hana Turčičová  |  4. 2. 2019
Nobelova cena za optickou pinzetu a za triky, jak zvýšit výkon a nezničit aktivní prostředí laseru.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné