Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Hněv nás činí (zdánlivě) silnějšími

 |  11. 12. 2014
 |  Vesmír 93, 670, 2014/12

Hněv, jedna ze základních lidských emocí, se projevuje charakteristickým výrazem v tváři, zajišťovaným kontrakcemi sedmi skupin obličejových svalů. Sedm prvků výrazu hněvu zahrnuje mimo jiné pokrčené obočí, zúžené rty a pozvednutou bradu. Jejich souhra pak tvoří důvěrně známý výraz, který je rozpoznatelný lidmi všech kultur. Otázkou je, proč všichni lidé dávají hněv najevo právě tímto způsobem. (Dokonce i od narození slepí lidé vyjadřují hněv stejným výrazem ve tváři.) Podle rozšířené teorie jsou jednotlivé prvky tohoto výrazu nahodilé a jejich souhru vnímáme pod vlivem předchozí zkušenosti jako signál hrozícího konfliktu. Alternativní teorie říká, že lidský výraz hněvu je výstražný signál, analogický zvířecím signálům, jako je cenění zubů, ježení se a podobně. Konkrétní prvky výrazu hněvu nahodilé nejsou a vyvinuly se tak, aby nám v případě hrozícího nebo nastalého konfliktu dodávaly vzhled silnějšího, nebezpečnějšího protivníka.

Evoluční psycholog Aaron Sell a jeho učitelé Leda Cosmidesová a John Tooby, působící v Centru pro evoluční psychologii na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, se rozhodli tuto teorii otestovat. Pro tento účel vytvořili soubor digitálně upravených 3D obličejů, založených na modelu obličeje průměrného Evropana ve věku dvaceti let. Skupinu testovaných osob pak nechali hodnotit dvojice těchto obličejů, z nichž jeden měl neutrální výraz, zatímco druhý obsahoval vždy po jednom ze sedmi prvků výrazu hněvu (např. rozšířený nos nebo pozvednuté lícní kosti). Žádný z takto upravených obličejů přitom nepůsobil rozhněvaně. Přestože rozdíly mezi obličeji nebyly od pohledu nijak nápadné, testované osoby skutečně hodnotily obličeje obsahující prvky výrazu hněvu jako silnější. Každý jednotlivý prvek kulturně univerzálního výrazu hněvu tedy značí sílu a lze předpokládat, že se vyvinul jako výstražný signál, přinášející výhodu v případě konfliktu zájmů.

Nová studie je součástí rozsáhlejšího výzkumu, který se zabývá hněvem a jeho funkcí z evoluční perspektivy. Předchozí studie ukázaly mimo jiné to, že silnější muži v porovnání se slabšími snáze propadají hněvu, během sporů se spíše uchylují k fyzickému násilí a dokonce častěji upřednostňují vojenská řešení mocensko- politických konfliktů. Sklon propadat hněvu tedy ovlivňuje naše chování i názory netušenými způsoby. (Evolution and Human Behavior 35, 425–429, 2014)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavel Duda

RNDr. Pavel Duda, Ph.D., (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.
Duda Pavel

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...