Aktuální číslo:

2020/5

Téma měsíce:

Sítě

Říše temnoty a chladu

 |  9. 10. 2014
 |  Vesmír 93, 562, 2014/10

„,Oceány pod ledem‘ by mohly být běžné…, velmi rozšířené v okolí méně hmotných hvězd Galaxie.“

D. Ehrenreich & A. Cassan, 2006

Pohřbeny hluboko pod silnými ledovými krustami a zahřívány převážně slapovými silami a radiogenním ohřevem nespatří podpovrchové oceány sluneční světlo – pokud vůbec nějaké slunce mají. Ještě před několika desítkami let byly doménou science fiction. Od chvíle, kdy průlety Voyagerů kolem Europy spustily vír dohadů o jejich existenci v naší soustavě, jsme se dozvěděli mnohé o charakteristikách podpovrchových oceánů, zjistili, že mohou existovat na více světech, než jsme se dřív odvažovali hádat, a mohou být přitažlivější, než doufali i autoři science fiction.

Rok 1979 navždy změnil náš pohled na Europu. Snímky zaslané Voyagery zažehly jiskru zájmu o tento měsíc. Jeho povrch se zdál zvláštní: poměrně hladký, s vysokým albedem, s nečetnými impaktními krátery a mnoha podivnými hřebeny a trhlinami. Právě to vedlo ke spekulacím o existenci oceánu kapalné vody pod vnější ledovou slupkou, byť první domněnky se objevily již na počátku sedmdesátých let. To by umožnilo dostatečnou geologickou aktivitu k odstranění starších povrchových útvarů, jako jsou impaktní krátery, a vedlo k formaci lineárních brázd.

Pozdější pozorování potvrdila, že tyto představy byly s největší pravděpodobností správné; oceán je pro rozmanitou geologii Europy nejjednodušším vysvětlením. Jeho existenci indikuje i přítomnost některých sloučenin na povrchu (zejména rozličných solí kyseliny sírové, ač může jít i o čistě radiační produkty) a především interakce měsíce s magnetosférou Jupiteru. V magnetickém poli plynného obra indukuje Europa magnetické pole, což by nebylo možné bez vrstvy schopné vést elektrický proud. Intenzita a struktura pole nasvědčuje přítomnosti oceánu s vysokým podílem rozpuštěných solí a kyselin, a i gravitační měření podporují oceán hluboký od několika desítek po více než 150 kilometrů.

Nyní vidíte 10 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie

O autorovi

Julie Nováková

Julie Nováková (*1991) studuje evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Kromě vědy se věnuje též překladu a psaní beletrie, zejména science fiction (mj. romány Zločin na Poseidon City, Tichá planeta či trilogie Blíženci). V rámci popularizace vědy je externí spolupracovnicí katedry geofyziky MFF UK. V roce 2008 se zúčastnila simulovaného letu do vesmíru při International Space Campu v  americkém středisku Marshall Space Flight Center, o rok dříve české Expedice Mars. Více na www.julienovakova.com.

Doporučujeme

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém audio

Jaroslav Petr  |  24. 5. 2020
„Když se nevidomý člověk naučí hmatem rozeznat různé předměty, pozná je na první pohled, když se mu navrátí zrak?“ ptal už v roce 1688 William...
Můj život s viry

Můj život s viry

Michal Anděl  |  4. 5. 2020
Když jsem byl malý kluk, rodiče se báli, že děti mohou onemocnět poliomyelitidou, tedy dětskou obrnou. Dětem kvůli ní atrofovaly svaly na...
Jim Peebles a dospívání kosmologie

Jim Peebles a dospívání kosmologie

Giovanni Acquaviva, Jiří Langer  |  4. 5. 2020
Moderní kosmologie objevila nové složky hmoty a energie vesmíru. Za teoretické objevy v kosmologii byla v roce 2019 polovina Nobelovy ceny za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné