Proč sůl pálí?

Chlorid sodný je hlavní solí v mezibuněčné tekutině a krevní plazmě. Při rozpouštění se zcela rozpadá (disociuje) na ionty sodíku (Na⁺) a chloru (Cl^–) a v normální koncentraci (140 mM) jeho přítomnost necítíme. Všechny buňky jsou spokojeny, nervová vlákna a buňky (neurony) odpočívají. Jsou uzavřeny sodíkové kanálky v jejich buněčných membránách, které oddělují vnějšek (hodně Na⁺) a vnitřek (málo Na+, zato hodně draselných iontů, K⁺). Dojde-li k podráždění nervových vláken nebo smyslových receptorů v kůži, Na⁺ kanálky se otevírají buď mechanicky (receptorový potenciál), nebo depolarizací. Výsledek je, že sodíkové ionty vtrhnou na pár milisekund dovnitř buněk a vzniká akční potenciál, impulz. Rychlostí „velmi pomalého blesku“ 0,5 až 100 metrů za sekundu vedou nervová vlákna tyto impulzy do míchy a mozku, kde vznikají pocity tlaku, hmatu, vibrací, šimrání atd. Nebo bolesti, a to především při silnějších nebo poškozujících vlivech (úder, říznutí, popálení nebo za velkého chladu).