Proč sůl pálí?
| 16. 1. 2014Proč sůl při aplikaci na poranění pálí? Má to něco společného s osmózou?
Dotaz z webu přírodovědci.cz
Chlorid sodný je hlavní solí v mezibuněčné tekutině a krevní plazmě. Při rozpouštění se zcela rozpadá (disociuje) na ionty sodíku (Na+) a chloru (Cl–) a v normální koncentraci (140 mM) jeho přítomnost necítíme. Všechny buňky jsou spokojeny, nervová vlákna a buňky (neurony) odpočívají. Jsou uzavřeny sodíkové kanálky v jejich buněčných membránách, které oddělují vnějšek (hodně Na+) a vnitřek (málo Na+, zato hodně draselných iontů, K+). Dojde-li k podráždění nervových vláken nebo smyslových receptorů v kůži, Na+ kanálky se otevírají buď mechanicky (receptorový potenciál), nebo depolarizací. Výsledek je, že sodíkové ionty vtrhnou na pár milisekund dovnitř buněk a vzniká akční potenciál, impulz. Rychlostí „velmi pomalého blesku“ 0,5 až 100 metrů za sekundu vedou nervová vlákna tyto impulzy do míchy a mozku, kde vznikají pocity tlaku, hmatu, vibrací, šimrání atd. Nebo bolesti, a to především při silnějších nebo poškozujících vlivech (úder, říznutí, popálení nebo za velkého chladu).
Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:
O autorovi
František Vyskočil
Prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., (*1941), emeritní pracovník Akademie věd ČR a emeritní člen České lékařské společnosti JEP, člen Učené společnosti ČR a The Physiological Society (Londýn a Cambridge) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a farmakologii na Kazaňské lékařské univerzitě, kde byl léta profesorem. Ve Fyziologickém ústavu AV ČR a Přírodovědecké fakultě UK studoval mozkové synapse, neurofyziologii a biofyziku buněčných membrán. Objevil nekvantové uvolňování neuropřenašečů na synapsích a vznik mozkové šířící se deprese (klasická citační práce ISI USA). Je nositelem čestné medaile J. E. Purkyně, medaile Senátu ČR, ceny Josefa Hlávky a rektora Karlovy univerzity.
Doporučujeme
