Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o. Troubsko - Zemědělský výzkum, spol. s r. o. Troubsko

Genetické zdroje pícnin pro současnost i budoucí generace

Genetické zdroje rostlin představují hospodářsky a politicky významnou složku majetku každé země a je povinností státu si svoje genetické zdroje chránit. Na základě národní legislativy probíhá v ČR „Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiverzity“, jehož jedním z řešitelských pracovišť je také Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o. Troubsko, který je kurátorem kolekce jetelovin a ostatních pícnin.

Základní kolekce zahrnuje několik tisíc položek bobovitých pícnin vojtěšky, jetele lučního a plazivého, ale i pícniny jiných čeledí (např. rod svazenka, krmný sléz). Vedle těchto druhů je ústav držitelem části kolekce hrachorů a vikví, kolekce rodu světlice a části kolekce druhů květnatých luk. V současné době čítá kolekce 2071 pasportních záznamů.

Půda je nenahraditelný zdroj obživy lidstva

Držitelé erozně ohrožených území musí v posledních letech řešit problém ochrany půdy na svazích před vodní destrukcí. Problematika nabývá na významu zejména v souvislosti se stále častějším výskytem bleskových povodní, které způsobují krátkodobé, lokálně omezené srážky enormní intenzity. Protierozní ochrana spočívá především ve vlastní ochraně povrchu půdy vegetačním pokryvem, ale vede i ke zlepšení struktury povrchu půdy, a tím přispívá ke zvýšení retenční schopnosti půdy, což souvisí s množstvím smyvu půdy a živin s odtékající vodou. Jedním z důležitých opatření pro ochranu povrchu půdy je pěstování meziplodin, a to i netradičních, zařazených po sklizni hlavní plodiny, což nám zaručí dočasný pokryv povrchu půdy do jarního osevu následné plodiny a jejího zapojení. Mezi další důležité faktory, které ovlivňují množství odtékající vody z povodí, patří procento zornění zemědělského půdního fondu v povodí, velikost bloků orné půdy a jejich umístění v terénu, rozmístění, velikost a diverzita trvalých kultur (louka, les) v krajině a hloubka půdního profilu a jeho zrnitostní složení.

Kukuřici neláme jen vítr

V loňském roce tomu bylo právě deset let, co byl bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera virgifera) poprvé zachycen na území ČR. První jedinci byli tehdy zaznamenáni v nejteplejších oblastech jižní Moravy, kam se dostali postupným šířením ze Slovenska. V posledních letech se v porostech začínají objevovat i první hospodářské škody. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k typickým projevům v podobě „husích krků“ a polehlých rostlin kukuřice jako v okolních státech. K významnému hmyzímu škůdci kukuřice (zavíječi kukuřičnému) přibyl další, proti němuž musíme hledat adekvátní rostlinolékařská opatření.

Od klasického šlechtění ke genomové selekci aneb Je libo křížence?

Při procesu šlechtění neděláme nic jiného, než že napodobujeme tradiční proces přírodního výběru. Tento výběr probíhá ve společenstvech po tisíce let a umožnil vývoj druhů i rozmanitost v rámci druhu. Zemědělská praxe však nemůže čekat řádově stovky let na nalezení optimální kombinace genů, kterou požaduje. Cílené křížení vhodných párů rostlin a následný pozitivní nebo negativní výběr rostlin ze štěpící se populace tento proces výrazně urychluje. Řádově se jedná o jednotky až desítky let, pokud jsou dané vlastnosti zastoupeny někde v rodičovských rostlinách. Stanovením podmínek vlastního výběru lze upřednostnit některé materiály se specifickými vlastnostmi oproti jiným, které by byly vybrány pomocí přírodního, člověkem neovlivněného výběru. Výsledkem výzkumu a šlechtění je v současné době 21 odrůd ve vlastnictví našich organizací a další rozpracovaná novošlechtění včetně světově originální odrůdy PRAMEDI, což je kříženec mezi jetelem lučním (Trifolium pretense) a jetelem prostředním (Trifolium medium).

DNA – neviditelný důkaz

Vzpomeňme, co se objevilo v pracích Charlese Darwina. Aby mohl mechanismus přírodního výběru fungovat, je třeba, aby v přírodě existovala variabilita, různorodost mezi jedinci, aby měl přírodní výběr z čeho vybírat. Zdrojem této variability jsou mutace DNA, které ji pozměňují a tvoří tak nové varianty. Pomocí ní dokážeme v naší laboratoři přesněji určit příbuzenské vztahy mezi druhy nebo rozlišit druhy jiným způsobem nerozlišitelné. S využitím nástrojů molekulární biologie nacházíme odpovědi na otázky, který gen vede k určité vlastnosti, např. k predispozici pro rostlinné patogeny. Pomocí nich také získáváme usvědčující důkazy o přítomnosti nejen houbových patogenů.