Planeta ledu a ohně

Merkur je planeta plná extrémů. Na přivrácené straně ke Slunci je povrchová teplota tak vysoká, že by se zde roztavilo olovo. Naopak na odvrácené straně teplota dosahuje zhruba –170 °C.

V blízkosti severního pólu planety se nacházejí krátery s permanentním stínem. A právě zde již před 20 lety radarová měření z radioteleskopu umístěného v blízkosti portorického Areciba odhalila oblasti, které výrazně odrážely radarový paprsek. Na základě těchto měření se usuzovalo, že by se v této části planety mohl nacházet vodní led o tloušťce asi 10 až 20 cm. Problém byl ovšem v tom, že stejný radarový obraz bychom získali například i od vrstvy síry. Proto se na tuto oblast zaměřila sonda Messenger, která se od března 2011 nachází na oběžné dráze Merkuru. 

První měření, které mělo buď potvrdit, nebo vyvrátit domněnku o přítomnosti vodního ledu v blízkosti severního pólu planety, provedl neutronový spektrometr. Přístroj skutečně zaznamenal přítomnost vyššího množství vodíku. Další měření provedl výškoměr MLA (Mercury Laser Altimeter), který dokonale zmapoval povrch v okolí severního pólu planety. Měřil také odrazivost povrchu v blízké infračervené části elektromagnetického spektra a tím určoval teplotu povrchu. Výsledky poskytly vědcům důkaz přítomnosti vodního ledu na severním pólu Merkuru. Na základě pozorování jsou světlé (ledové) skvrny v kráterech obklopeny tmavším materiálem o tloušťce asi 10 cm. Vrstva tmavého materiálu pohlcuje více slunečního záření než vrstva ledu, na kterém leží, a tím ji izoluje.

Otázkou stále zůstávalo, kde se na Merkuru vzala voda. Jedna z hypotéz říká, že ji na planety, Merkur nevyjímaje, mohly dopravit komety. Měření ukazují, že výše zmiňovaná tmavá vrstva je tvořena uhlovodíky, které mohou pocházet z jader komet nebo asteroidů.