Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Jak buňky nakažlivé rakoviny unikají imunitnímu systému?

 |  11. 7. 2013
 |  Vesmír 92, 383, 2013/7

Tasmánským masožravým vačnatcům ďáblům medvědovitým (Sarcophilus harrisii) hrozí ve volné přírodě vyhynutí kvůli neobvyklému infekčnímu nádorovému onemocnění DFTD (Devil facial tumour disease), které způsobuje takřka 100% úmrtnost nakažených zvířat.

Ďáblové jsou od přírody zvířátka značně nevrlá, která se při sebemenší příležitosti navzájem hryžou a právě těmito kousanci se infekční nádorové buňky dostávají do organismu, a to především v oblasti tlamy. Důvodem, proč cizí patologické buňky nejsou rozpoznány a zničeny imunitním systémem ďáblů, je to, že na povrchu těchto infekčních buněk nejsou přítomny glykoproteiny MHC I, které prezentují antigenní peptidy cytosolického původu. Díky tomu nemohou být tyto buňky rozpoznány a posléze zničeny T-lymfocyty. Tyto glykoproteiny se nacházejí na povrchu téměř všech jaderných buněk savců.

Snížení exprese MHC I u DFTD buněk, ale i dalších genů podílejících se na prezentaci buněčných antigenů není způsobeno strukturními mutacemi, ale umlčením těchto genů prostřednictvím deacetylace histonů, což je epigenetická modifikace genomu, která potlačuje expresi genů na úrovni transkripce. Kromě genů kódujících MHC I jsou takto umlčeny například geny pro TAP proteiny nebo β-2 microglobulin, které jsou rovněž nezbytné pro extracelulární prezentaci antigenů. Dále bylo zjištěno, že pokud se buňky odvozené od DFTD ošetří rekombinantním interferonem gamma (IFN-γ) nebo inhibitorem histon-deacetyláz trichostatinem A, tak se na jejich povrchu MHC I molekuly obnoví.

Přesné popsání mechanismů imunitního úniku DFTD nám může pomoci k pochopení vzniku této choroby, případně při přípravě vakcíny a v konečné řadě také k pochopení vlastností specializovaných savčích tkání, jako je například trofoblast, který s touto chorobou sdílí řadu molekulárních znaků.

PNAS 110, 5103–5108, 2013

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jindřich Sedláček

Mgr. Jindřich Sedláček (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, zároveň je doktorským studentem katedry genetiky a mikrobiologie PřF UK. Ve volném čase se věnuje ptáčkaření.
Sedláček Jindřich

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...