Aktuální číslo:

2023/3

Téma měsíce:

Růst

Jak buňky nakažlivé rakoviny unikají imunitnímu systému?

 |  11. 7. 2013
 |  Vesmír 92, 383, 2013/7

Tasmánským masožravým vačnatcům ďáblům medvědovitým (Sarcophilus harrisii) hrozí ve volné přírodě vyhynutí kvůli neobvyklému infekčnímu nádorovému onemocnění DFTD (Devil facial tumour disease), které způsobuje takřka 100% úmrtnost nakažených zvířat.

Ďáblové jsou od přírody zvířátka značně nevrlá, která se při sebemenší příležitosti navzájem hryžou a právě těmito kousanci se infekční nádorové buňky dostávají do organismu, a to především v oblasti tlamy. Důvodem, proč cizí patologické buňky nejsou rozpoznány a zničeny imunitním systémem ďáblů, je to, že na povrchu těchto infekčních buněk nejsou přítomny glykoproteiny MHC I, které prezentují antigenní peptidy cytosolického původu. Díky tomu nemohou být tyto buňky rozpoznány a posléze zničeny T-lymfocyty. Tyto glykoproteiny se nacházejí na povrchu téměř všech jaderných buněk savců.

Snížení exprese MHC I u DFTD buněk, ale i dalších genů podílejících se na prezentaci buněčných antigenů není způsobeno strukturními mutacemi, ale umlčením těchto genů prostřednictvím deacetylace histonů, což je epigenetická modifikace genomu, která potlačuje expresi genů na úrovni transkripce. Kromě genů kódujících MHC I jsou takto umlčeny například geny pro TAP proteiny nebo β-2 microglobulin, které jsou rovněž nezbytné pro extracelulární prezentaci antigenů. Dále bylo zjištěno, že pokud se buňky odvozené od DFTD ošetří rekombinantním interferonem gamma (IFN-γ) nebo inhibitorem histon-deacetyláz trichostatinem A, tak se na jejich povrchu MHC I molekuly obnoví.

Přesné popsání mechanismů imunitního úniku DFTD nám může pomoci k pochopení vzniku této choroby, případně při přípravě vakcíny a v konečné řadě také k pochopení vlastností specializovaných savčích tkání, jako je například trofoblast, který s touto chorobou sdílí řadu molekulárních znaků.

PNAS 110, 5103–5108, 2013

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jindřich Sedláček

Mgr. Jindřich Sedláček (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, zároveň je doktorským studentem katedry genetiky a mikrobiologie PřF UK. Ve volném čase se věnuje ptáčkaření.
Sedláček Jindřich

Doporučujeme

Čmeláci mají tradice a kulturu

Čmeláci mají tradice a kulturu audiovideo

Jaroslav Petr  |  16. 3. 2023
Vědci byli přesvědčeni, že sociální hmyz, jako jsou včely, mravenci nebo čmeláci, mají většinu svého chování vrozenou. Nyní zjistili, že čmeláci...
Svět, který není

Svět, který není

Ondřej Vrtiška  |  6. 3. 2023
Obrázek šestiprsté ruky na obálce tohoto čísla nenamaloval člověk. Není to ani obtisk skutečné lidské dlaně, které bychom v počítači domalovali...
Velký zázrak a tajemství růstu

Velký zázrak a tajemství růstu

Daniela Zemková  |  6. 3. 2023
Růstový vzorec člověka je jedinečný: mezi období rychlého růstu po narození a v pubertě je vloženo dlouhé období pomalého růstu – naše dětství.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné