Genová terapie v léčbě HIV

Genová terapie je v současné době středem pozornosti, a to především v souvislosti s léčbou dědičných chorob, např. cystické fibrózy. S použitím genové terapie se do budoucna počítá i v léčbě nádorových, ale také infekčních onemocnění.

V prestižním časopise Blood tým vědců pod vedením Pabla Tebase představil výsledky klinické studie (NCT00295477), při které byly pacientům infuzně podány geneticky modifikované (CD4) lymfocyty T. Do nich byl pomocí lentivirového vektoru (VRX496) vnesený konstrukt, který obsahuje anti-sense gen kódující mRNA produkt komplementární k virové mRNA. Pokud je takový gen exprimován, v buňce umlčuje translaci komplementárního řetězce mRNA virového původu. Naváže se na ni a vytvoří tak dvoušroubovici, čímž znemožní virové mRNA nasednout na ribozom a zamezí její translaci do proteinu.

Genová terapie pomocí anti-sense technologie může narušit replikační cyklus viru HIV-1, čímž nabízí slibnou alternativu k celoživotnímu užívání antivirových léků. Bohužel virus HIV stále zůstává v latentním stavu přítomen v organismu, ale potlačením jeho replikace může být prodlouženo období latence, než propukne nemoc AIDS.

Předložená klinická studie přinesla dvě cenná zjištění. Jedním je, že geneticky upravené T-buňky mají potenciál při zmírnění virové infekce způsobené virem HIV. Důležitějším zjištěním však je, že využití lentivirového vektoru (VRX496) je bezpečné pro použití v T-lymfocytech oproti použití jiných druhů retrovirových vektorů, např. adenovirových, které mohou svým nevhodným vmezeřením do genomu pacientů vyvolat např. leukemii.

Blood 121, 1524–1533, 2013