Turmalín, minerál mnoha podob

Turmalín je minerál zastoupený minoritně v řadě hornin různého chemického složení a vzniku. Vyskytuje se ve vyvřelých horninách (převážně žula), v horninách přeměněných (svory, ruly) a také v horninách usazených. Často bývá přítomen i v rudních ložiscích, jako jsou např. hydrotermální žíly nebo vulkano-sedimentární ložiska.

Základem krystalové struktury turmalínu jsou tetraedry SiO₄ – křemičitany. Ty jsou uspořádány do šestičetných cyklů. Krystalová struktura turmalínu je acentrická, a to vede k polárnímu vývoji krystalů a také k charakteristickým pyroelektrickým i piezoelektrickým vlastnostem turmalínu. Ty jsou zatím využívány jen v malé míře a turmalín slouží např. jako senzor k měření některých fyzikálních vlastností nebo zvyšuje katalytický účinek TiO₂. Typickým znakem turmalínů je také zonální stavba krystalů. To znamená, že v rámci jednoho krystalu kolísá chemické složení, které se potom odráží také ve zbarvení. Zonální krystaly bývají velmi atraktivní a různé typy zonálnosti nám pak indikují změnu podmínek krystalizace, např. změny v chemickém složení mateřského media, změny teploty nebo tlaku, ale také rychlost reakce vedoucí ke vzniku turmalínu.

Turmalín je hlavním nositelem bóru v zemské kůře. Bór je velmi těkavý a pohyblivý prvek, který umožňuje mobilitu i jiných prvků včetně řady ekonomicky důležitých, např. cínu. Proto jsou dnes jakákoliv analytická data o turmalínu velmi žádaná. Turmalín je důležitý minerál také při průzkumu rudních ložisek. Na širší využití v moderních technologiích ale turmalín ještě čeká.