Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Bělochoroš slzící

 |  4. 4. 2013
 |  Vesmír 92, 191, 2013/4

Houba, která pláče, rozhodně není v našich lesích běžná. Když jsme jednu takovou objevili v areálu Teplického skalního města a začali ji fotografovat, netrvalo dlouho a další zájemci se brzy přidali. Houbou, která vzbudila tolik pozornosti, byla dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých (Fomitopsidaceae) – bělochoroš slzící.

Celkem běžné je slzení neboli gutace (gutta = kapka) u rostlin, které se tímto způsobem zbavují přebytečné vody a v ní rozpuštěných minerálů. V gutační vodě jsou však také rozpuštěny některé organické látky, např. cukry nebo aminokyseliny či pro rostlinu jedovaté látky. Výdej vody rostlinou je regulován hydrostatickým tlakem v cévách vodivých pletiv pomocí mikroskopických otvorů na listech zvaných hydatody, které jsou umístěny většinou na okrajích listů. Je to jeden ze způsobů hospodaření rostlin s vodou. Rostliny gutují nejčastěji v noci a nad ránem, když teplota poklesne a vzduch je téměř nasycený vodními parami. Na tom, že se můžeme po ránu brouzdat bosí ranní rosou, se podílí asi z jedné třetiny právě gutace.

Neslzí však jen rostliny. Gutace je známá také u některých mikromycet – např. plísní, a také u makromycet, např. u troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola). Zcela bez konkurence však „pláče“ bělochoroš slzící (Postia guttulata). Slzí tak silně, že mu tato vlastnost dala i druhové jméno. Gutace u hub nebyla dosud příliš studována, ale má zřejmě podobný význam jako u rostlin.

Bělochoroš slzící roste poměrně vzácně na mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrků. Tvoří polokruhovité kloboukaté plodnice o šířce 50–180 mm, které jsou buď přisedlé, nebo jen krátkým třeněm přirostlé ke dřevu. Na povrchu jsou lysé, v mládí bílé, později žlutavé, za sucha okrové. „Slzy“ se objevují na spodní části plodnice a nejvíce jich bývá v místech na okraji klobouku, tj. v místech přírůstku nových buněk. Ve většině případů jsou čiré a jen někdy jsou zbarveny do růžova. Póry jsou bílé, ve stáří krémové až okrové. Dužnina je tuhá a hořká. Moc bychom si nepochutnali.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mykologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorech

Jiří Patočka

Václav Burle

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné