V suterénu Vulkánovy dílny

Jeskyně patří k pozoruhodným a nepochybně i poněkud tajemným přírodním výtvorům. Díky krápníkové výzdobě je atraktivní zejména krasové podzemí vápencových oblastí. Mnohem méně známé a způsobem vzniku zcela odlišné jeskyně se nacházejí v prostoru činných nebo relativně mladých sopek.

Tento podivuhodný podzemní svět, jakýsi pomyslný suterén „Vulkánovy dílny“, většinou souvisí s produkcí žhavé zemské taveniny – lávy – a jejími rozličnými vlastnostmi, zejména tekutostí (danou složením a teplotou lávy), obsahem plynných složek aj. Vzhledem k tomu, že sopečné jeskyně se tvoří současně s okolní horninou, bývají označovány jako syngenetické nebo primární (na rozdíl od sekundárních jeskyní, např. krasových, vznikajících v horninách až druhotně).

Počet prozkoumaných nebo alespoň evidovaných sopečných jeskyní dosahuje už několika tisíc, mnohé z nich byly též zpřístupněny pro veřejnost a jsou tak významné i z hlediska cestovního ruchu. K výraznému pokroku v poznání těchto pozoruhodných útvarů došlo až v posledních desetiletích, kdy se vyčlenil i samostatný obor vulkanospeleologie, vycházející jednak z vulkanologie (věda o sopkách a sopečných jevech), jednak ze speleologie (obor zabývající se podzemím, zejména jeskyněmi). Sopečná činnost a její produkty jsou v různých částech světa značně rozmanité, což platí i pro sopečné jeskyně, které lze podle způsobu vzniku i výsledného tvaru rozdělit v podstatě do tří skupin. Nejrozsáhlejší i nejpočetnější jsou proudové jeskyně (lávové tunely), propasťovitý vzhled mají kráterové jeskyně a obvykle jen malých rozměrů dosahují explozivní (bublinové) jeskyně.

Podzemní cesty lávy

Proudové lávové jeskyně neboli lávové tunely většinou doprovázejí ty sopky, které produkují „tekutější“ (tedy málo viskózní), obvykle čedičovou lávu. Vznik těchto jeskyní totiž souvisí s nerovnoměrným chladnutím a tuhnutím lávového proudu. V něm se láva nejdříve ochlazuje v bocích a při povrchu, kde se postupně tvoří pevná krusta, mocná od několika desítek cm až po desítky metrů. Pod tímto pevným stropem však proud žhavé taveniny teče i nadále, a pokud stačí protéci úplně, zůstane po něm vyprázdněná rourovitá prostora – tunelová jeskyně. Ty obvykle mají profil obří pece (obr. 3). Mnohde se nacházejí v několika patrech nad sebou a často se větví do složitější soustavy chodeb. Běžně ústí jen malým otvorem (obr. 4), a pokud jsou mělce pod povrchem, může se jejich strop probořit.