Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024

Aktuální číslo:

2024/7

Téma měsíce:

Čich

Obálka čísla

Nestabilita klimatu

 |  5. 12. 2013
 |  Vesmír 92, 659, 2013/12

Být pomalý a žít v rovině není výhodné, zvlášť když se mění klima. Alespoň podle studie Brodyho Sandela a jeho kolegů z dánského Aarhusu. Ti zkoumali, jaký vliv má na současné rozšíření druhů míra nestability klimatických podmínek, konkrétně teploty. Nestabilitu klimatu si můžeme představit jako vzdálenost, o jakou se v průběhu času posunou klimatické podmínky dané oblasti. Což je ekvivalentní minimální vzdálenosti, jakou musí daný druh v průběhu času urazit, aby „dohonil“ klimatické podmínky, na které je uzpůsoben. A tato vzdálenost mimo jiné závisí i na struktuře krajiny. Když se totiž potřebujeme dostat do oblasti o jeden stupeň chladnější, v horách nám často stačí posunout se po svahu o kousek nahoru. Naopak v rovinaté oblasti, kde jsou podmínky všude stejné, musíme za jedním stupněm urazit i několik stovek kilometrů.

Autoři se ve zmíněné studii zaměřili na změnu teploty od maxima poslední doby ledové (asi před 21 tisíci lety) do současnosti a srovnávali, jak se od sebe liší společenstva obojživelníků, ptáků a savců celého světa z teplotně nestabilních a stabilních oblastí. Podle očekávání mají druhy žijící v nestabilních teplotách výrazně větší areály rozšíření (tj. velikost území, na kterém se daný druh nachází) a zároveň se zde nevyskytují téměř žádné endemity, tedy druhy specifické pouze pro danou oblast. Tento vztah je navíc nejsilnější u obojživelníků, tedy druhů šířících se nejhůře, a nejslabší u ptáků (a netopýrů), kteří s přeletem na delší vzdálenosti často nemají potíž.

Kromě lepšího porozumění současnému rozšíření druhů přináší tato práce i další důležitý poznatek. Pokud se nám totiž podaří z klimatických modelů předpovědět, kde se bude podnebí v budoucnosti nejvíce měnit, budeme vědět, jaký typ organismů tam nejspíše nepřežije. Podle dostupných klimatických předpovědí to vypadá, že oblasti s nestabilním podnebím v minulosti zůstanou nestabilní i v budoucnosti. To by tolik nevadilo, tamější společenstva jsou na podobné změny již přizpůsobena. Jenže z těchto předpovědí zároveň vychází, že se klimatické změny v budoucnu dotknou i některých oblastí dosud relativně stabilních, jako je např. západní Amazonie a velká část Afriky. Místní druhy, které nedokážou spěchat dostatečně rychle, tak pravděpodobně ztratíme.

Sandel B. et al., Science 334, 660–664, 2011

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Irena Šímová

Mgr. Irena Šímová, Ph.D., (*1982) vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. V CTS UK a AV ČR se zabývá možnými mechanismy, které jsou zodpovědné za variabilitu v počtu druhů na různých prostorových úrovních.
Šímová Irena

Doporučujeme

Algoritmy pro zdraví

Algoritmy pro zdraví

Ondřej Vrtiška  |  8. 7. 2024
Umělá inteligence proniká do medicíny a v následujících letech ji nejspíš významně promění. Regina Barzilay z MIT má pro vývoj nástrojů...
Mají savci feromony?

Mají savci feromony?

Pavel Stopka  |  8. 7. 2024
Chemická komunikace je způsob předávání a rozpoznávání látek, jímž živočichové získávají informace o jiných jedincích, o jejich pohlaví a věku, o...
Jak funguje moderní speleologie

Jak funguje moderní speleologie uzamčeno

Michal Filippi, Jan Sirotek  |  8. 7. 2024
Přesně před 150 lety byla na prodej Mamutí jeskyně. Systém, který do té doby sloužil jako místo pro těžbu ledku z guana, byl k mání za pouhých...