Nestabilita klimatu

Být pomalý a žít v rovině není výhodné, zvlášť když se mění klima. Alespoň podle studie Brodyho Sandela a jeho kolegů z dánského Aarhusu. Ti zkoumali, jaký vliv má na současné rozšíření druhů míra nestability klimatických podmínek, konkrétně teploty. Nestabilitu klimatu si můžeme představit jako vzdálenost, o jakou se v průběhu času posunou klimatické podmínky dané oblasti. Což je ekvivalentní minimální vzdálenosti, jakou musí daný druh v průběhu času urazit, aby „dohonil“ klimatické podmínky, na které je uzpůsoben. A tato vzdálenost mimo jiné závisí i na struktuře krajiny. Když se totiž potřebujeme dostat do oblasti o jeden stupeň chladnější, v horách nám často stačí posunout se po svahu o kousek nahoru. Naopak v rovinaté oblasti, kde jsou podmínky všude stejné, musíme za jedním stupněm urazit i několik stovek kilometrů.

Autoři se ve zmíněné studii zaměřili na změnu teploty od maxima poslední doby ledové (asi před 21 tisíci lety) do současnosti a srovnávali, jak se od sebe liší společenstva obojživelníků, ptáků a savců celého světa z teplotně nestabilních a stabilních oblastí. Podle očekávání mají druhy žijící v nestabilních teplotách výrazně větší areály rozšíření (tj. velikost území, na kterém se daný druh nachází) a zároveň se zde nevyskytují téměř žádné endemity, tedy druhy specifické pouze pro danou oblast. Tento vztah je navíc nejsilnější u obojživelníků, tedy druhů šířících se nejhůře, a nejslabší u ptáků (a netopýrů), kteří s přeletem na delší vzdálenosti často nemají potíž.

Kromě lepšího porozumění současnému rozšíření druhů přináší tato práce i další důležitý poznatek. Pokud se nám totiž podaří z klimatických modelů předpovědět, kde se bude podnebí v budoucnosti nejvíce měnit, budeme vědět, jaký typ organismů tam nejspíše nepřežije. Podle dostupných klimatických předpovědí to vypadá, že oblasti s nestabilním podnebím v minulosti zůstanou nestabilní i v budoucnosti. To by tolik nevadilo, tamější společenstva jsou na podobné změny již přizpůsobena. Jenže z těchto předpovědí zároveň vychází, že se klimatické změny v budoucnu dotknou i některých oblastí dosud relativně stabilních, jako je např. západní Amazonie a velká část Afriky. Místní druhy, které nedokážou spěchat dostatečně rychle, tak pravděpodobně ztratíme.

Sandel B. et al., Science 334, 660–664, 2011