Není vrba jako vrba

K některým druhům tohoto bohatého rodu se lidé v našich končinách chodí vypovídat, za jinými jezdí odborníci až na daleký sever, aby se naopak vyzpovídaly ony jim. V nehostinných podmínkách na pobřeží severovýchodního Grónska (a zdaleka nejen tam) patří vrby polární mezi klíčové archivy vývoje klimatu posledních zhruba 100 let.

Taková kronika vzniká na základě detailní letokruhové analýzy, kdy je pod mikroskopem podrobena každá rostlinka nejméně osmi, často však i desítkám měření ročního přírůstu v nejrůznějších částech svého pletiva (včetně větví a kořenů). Hotová letokruhová křivka (očištěná o vliv stáří rostliny na růst, ale i o další neklimatické vlivy) je pak odrazem lokálních klimatických podmínek. Pokud je křivka dána do souvislosti se záznamy z blízké meteorologické stanice, jež v Arktidě mnohdy nepokrývá ani polovinu stáří vrb, můžeme zjistit, jakou měrou se podílela teplota, srážky, nebo třeba délka trvání sněhové pokrývky na růstu vrby polární. Klimatický záznam je tak díky dlouhověkosti zpovídaných nepřímo protažen dále do minulosti, a to ve velmi detailním měřítku každoročních výpovědí.

Niels M. Schmidt et al., Arctic, Antarctic, and Alpine Research 38, 257–262, 2006