Nová nová syntéza na obzoru?

V polovině minulého století znamenala neodarwinistická syntéza myšlenkový mezník v našem chápání evoluce, když propojila mendelovskou genetiku s teorií přírodního výběru. Od těch dob se ale naše poznání o fungování genů a jejich vlivu na fenotyp značně rozšířilo přes všechny ty neutrální mutace, sobecké geny až po evo-devo.

A tak se začínají v současné době množit návrhy na nutnost původní syntézu rozšířit. Jeden z nich pochází i z laboratoře Elizabeth Dumontové z Massachusettské univerzity. Ta si klade za cíl jednotným rámcem spojit obory, jako je funkční morfologie, evoluční ekologie a právě evo-devo, a přimět tak ke spolupráci molekulární genetiky, vývojové biology, funkční morfology a evoluční ekology. Tím by mělo dojít k rozřešení genetické podstaty adaptivních radiací a k pochopení provázanosti od genů až po konečné využívání zdrojů příslušnými organismy. Na rozdíl od předchozích návrhů se tak chtějí přesunout od úzkého zaměření na blízce příbuzné druhy na skutečně makroevoluční úroveň.