O evoluci slovního pořádku

Murray Gell-Mann, který je nositelem Nobelovy ceny z roku 1969 za částicovou fyziku (Vesmír 84, 12, 2005/1), se ve spolupráci s americkým lingvistou Merrittem Ruhlenem snažil rozkrýt evoluci slovosledu současných jazyků a slovní pořádek hypotetického původního jazyka.

Autoři předpokládali, že původní jazyk měl stejně jako dnešní jazyky tři základní větné struktury: podmět (S), přísudek (V) a předmět (O), jako je tomu ve větě: „Muž (S) zabil (V) medvěda (O).“ Změna slovosledu je pozvolný proces, který se podobá genetickému driftu: postupně se ustanoví několik alternujících slovních pořádků s rozdílnou frekvencí užívání, poté vzniká stav volného slovního pořádku a nakonec jeden slovosled převládne.

Některé jazykové struktury typické pro určitý slovosled přetrvávají v jazyce dlouhou dobu po vlastní změně pořádku, a tak umožňují studium jeho evoluce. Autoři využili fylogenetický strom 2135 jazyků, který aproximuje vývojové vztahy soudobých světových jazyků. Při znalosti současných slovních pořádků tak mohli rekonstruovat slovosled původního jazyka, kterým se ukázal být SOV (v něm by byla správná věta „Já jej vidím.“). Tento pořádek je vůbec nejčastější, využívá ho například japonština, korejština, mongolština, baskičtina či indoárijské jazyky, jako je hindština či romština. Prapůvodní slovosled pak vždy procházel změnou v pořadí: SOV > SVO (např. angličtina a románské jazyky) > VSO (galština), případně VOS (malgaština). Velmi atypické slovosledy pak pravděpodobně vznikaly přímo z ancestrálního pořádku. K svému dorozumívání je ale dnes používá jen několik malých kmenů z Amazonie.

PNAS 108, 17290–17295, 2011; doi: 10.1073/pnas.1113716108