Surovinová bezpečnost

Zatímco věda nezná hranic (alespoň deklarativně), technika a energetika to zcela jistě prohlásit nemohou. V souvislosti s čínským omezením vývozu kovů vzácných zemin si otázku závislosti na surovinách kladou kdejaké technologie. Detailní analýzu materiálových omezení pro jedno energetické odvětví – pro koncentrovanou solární termální energii (CSP) – publikoval Erik Pihl se spolupracovníky. Teoreticky by bylo možné těmito technologiemi vyrobit několikanásobek současné globální spotřeby elektrické energie. Kritickou surovinou by zde mohlo být stříbro používané na výrobu koncetrátorů slunečního záření. Nejde však jen o stříbro. Využití sluneční energie se střetává s jedním velkým problémem: jak zabezpečit energii v době, kdy Sluce nesvítí, a v oblastech, kde Slunce svítí málo. Přenos energie na velmi velké vzdálenosti (nad 10 000 km) má již neúnosné ztráty, pro akumulaci energie dosud není nalezeno technologicky uspokojivé řešení. A i když prozatím nejsme ve stavu surovinové nouze, je třeba pečlivě zvažovat možnosti. Nejde jen o stříbro či kovy vzácných zemin. Pokud by technologie koncentrované solární termální energie měly být v globálním měřítku významné (odhaduje se, že by se v roce 2030 mohly podílet na 7 % světové výroby elektřiny), mohly by být kritické také další suroviny – jde např. o obyčejný dusičnan sodný (chilský ledek) a dusičnan draselný (draselný ledek, sanytr).

(Pihl E. et al.: Material constraints for concentrating solar thermal power, Energy 44, 944–954, 2012)