mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Open access časopisy: není všechno zlato, co se třpytí

 |  6. 9. 2012
 |  Vesmír 91, 473, 2012/9

Asi se to stalo mnohým z nás. Po vydání našeho prvního odborného sdělení v nějakém mezinárodním časopise jsme jako juvenilní přeborníci vědy přispěchali pochlubit se rodičům. Rodiče, neodchovaní prapodivným světem pravidel vědy, téměř s jistotou položili obligátní otázku: „Kolik ti za ten článek v časopise zaplatili?“ Nastala dlouhá fáze vysvětlování, jak to vlastně chodí a že věda není žádná novinařina, a tudíž se za to ani nemůže platit.

Teď se myšlenkově přesuňme o pár let dopředu do pomyslné doby, kdy světu vědy kralují tzv. open access časopisy – tj. časopisy, kde má přístup k jejich obsahu kdokoliv na světě, ale autoři musí platit nemalé částky za uveřejnění odborných sdělení. Mladý badatel přijde domů a rodičům ukáže v tabletu svou elektronickou1) verzi první vědecké práce. A ejhle, teď už je to mnohem složitější vysvětlit, že ne časopis, ale já jsem ten, kdo zaplatil 1350 £ za uveřejnění mé práce. Teď se budu ohánět argumentem, že kdokoliv na celém světě si přece může volně stáhnout z internetu moji práci, a to za tu cenu určitě stojí.

Za úspěchem open access modelu publikování stojí souhra několika okolností. Jednak je to rozvoj internetu a s tím spojených elektronických verzí článků ve formátu pdf. Dále je to stav jakési frustrace vědců z globalizace, která postihla i světová vědecká vydavatelství. Důsledkem je, že od devadesátých let 20. století se kumulují časopisy do několika málo nadnárodních vydavatelství2), a s tím je údajně spojen i diktát předplatitelských cen. Předplatné bývá obzvláště pro knihovny velice vysoké. Za třetí je často slyšet argument, že volný přístup k pracím je obzvláště důležitý pro rozvojový svět, kde knihovny nemají peníze na drahé předplatné „západních“ časopisů. Takže publikováním v tomto modelu vlastně i pomáhám. Toto je ale velmi zavádějící tvrzení, protože ono je sice hezké, že si etiopský výzkumník může volně přečíst všechno z open access časopisů, ale ve chvíli, kdy tam sám chce něco objevného poslat, kde vezme pro něj závratné částky na uhrazení publikačního poplatku? Celý systém tak naopak paradoxně vytváří z výzkumníků v rozvojových krajinách čitatele, ale ne hybatele vědy.3) Za čtvrté jsou vědci jenom lidé a pro lidi je charakteristické nechat se strhnout módními trendy.

Poslední významnou okolností je nebývalá globální expanze počtu vědeckých pracovníků. Starší badatelé nezřídka glosují, že kdysi znali téměř všechny kolegy v oboru osobně, kdežto dnes se to na konferencích jenom hemží početnou a jim neznámou omladinou. Výsledkem je jakási anonymizace vědy. V minulosti bývalo téměř pravidlem, že vědecké časopisy vydávaly pouze odborné společnosti. Bylo takřka posvátnou povinností být členem té či oné učené společnosti. Dle okolností daná společnost časopis buď dotovala a svým členům poskytovala za symbolické předplatné, anebo v úrodných letech časopis nesl zisk do pokladny společnosti. Tento zisk se dále přerozděloval mezi členy různými formami grantů nebo stipendií. U velkých open access časopisů je vydávání založeno téměř výlučně na podnikatelském modelu ziskovosti. Chce se to jenom podívat, kolik z těchto časopisů nabízí autorům z rozvojových zemí možnost odpuštění publikačních poplatků. Stručně řečeno, zaplatím a někde na webu bude volně viset moje práce. Nic víc. Z dlouhodobého hlediska se jeví jako perspektivnější, obzvláště pro mladé vědce, aby byli členy svých oborových odborných společností, a podporovali tak periodika svého spolku. Téměř všechny společnosti poskytují svým členům něco, co open access časopisy nikdy nemohou dát: pocit, že jsou součástí nějaké obdobně smýšlející komunity, různá cestovní stipendia, malé členské granty na vlastní projekty, aktuální zpravodaje o dění v oboru a mnoho dalšího, co nespadá do zpeněžitelné kategorie. No a tomu, kdo má zájem, téměř všechny odborné časopisy učených společností nabízejí i možnost, aby článek vyšel v kategorii open access. Když už tedy platit, je dobré zamyslet se nad tím komu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Peter Adamík

Peter Adamík (*1980) studuje na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci (obor systematická biologie a ekologie), kde se zabývá ekologií ptáků. Migraci se krátkodobě věnoval během pobytu ve Woods Hole Oceanographic Institution, Massachusetts.

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...