Humanities

Robert Tamchyna: Jak tomu bylo v historii? Patřily vždycky humanitní vědy do věd obecně, nebo humanities bylo spíš na straně umění, zatímco science byly především vědy přírodní a technické?

Miroslav Petříček: Asi záleží na „vyznání“ toho, kdo právě odpovídá. Pokud to bude exaktní věda, bude říkat, že odnepaměti je to tak jako dnes. Mám podezření, že humanitní vědy jsou výplod až 19. století, protože dominantní slova, která se předtím používala v této souvislosti, byla „vzdělání“ nebo „vědění“. Teprve až začala dominovat přísná věda, odštěpila od sebe to „zbytečné a vedlejší“ a nazvala to humanitními vědami, nechtěla totiž říkat, že je to něco úplně nicotného. Myslím, že to nemá tak dlouhou historii.

Michal Stehlík: Když se podívám jen na naši univerzitu – ta byla ve svých počátcích velmi praktická. Fakulty použitelné pro společnost (když to přeženu) byly teologická, právnická a lékařská (tyto tři tvořily vyšší vzdělání) a artistická fakulta, která se později pozměňuje, to byla vlastně propedeutika.

Humanitas, respektive vědění bylo předpokladem pro další vzdělání. Někdy mezi 18. a 19. stoletím jsme byli přepadeni praktičností přírodních věd, které vytvořily úplně nový půdorys pro vnímání věd. Ještě do 18. století jsme byli „přípravka“. Kdo totiž neměl základ, nemohl ve vzdělání postupovat dál. Ve vzdělávacím systému 21. století jdeme přímo k jednotlivým vědám bez toho, aby byl položen základ.

Jiřina Šiklová: Jestliže existuje debata o významu toho nebo onoho, neznamená to, že dotčenou vědu zpochybňujeme. Je jedno, jestli tomu budeme říkat přírodní vědy nebo humanitní vědy, snad by bylo vhodnější exaktní, měřitelné vědy. Když vezmete exaktní, měřitelné vědy, co vám zbude? Z vědy zůstane historie toho, co už neplatí. Co je to Aristotelova Metafysica? Napřed psal o té „fyzice“ (dnes je spíše k pobavení, v co tehdy lidé věřili), ale to, co napsal po Fysice, to byla ona Metafysica, a to zůstalo, o tom se dodnes mluví. Platón je také vlastně celý metafyzika.

Robert Tamchyna: Je nějaké srovnání se zahraničím? Jsou tam na tom humanitní vědy podobně?

Michal Stehlík: Záleží na postavení humanitních věd v rámci tradice (to bývá lepší než u nás). Když však v bohatších zemích začíná stát omezovat finance, humanitních věd se to týká velmi brzy, ne-li nejdříve.

Robert Tamchyna: Ptáme se, k čemu jsou humanitní vědy, mluvíme o postavení státu vůči nim a jejich financování. Jsou tu však (asi to nepřeháním) přeplněné posluchárny humanitních oborů…

Jiřina Šiklová: A to je dobře, nemyslíte? Je to chápáno – jak již bylo řečeno – jako vzdělanost, a ne jako odborná kvalifikace. Proto se ke studiu mladí lidé hlásí. Je to z hlediska státu levné, není potřeba drahého vybavení. Mladí lidé cítí, že je to pro ně nesmírně důležité a že jim to něco dává, i když se později specializují.