Paul Engelmann, Vila Vladimíra Müllera v Olomouci, 1927–1928

Vedle českých a německých architektů pracovali v meziválečné Olomouci samozřejmě i projektanti židovského původu. Jedním z nich byl zdejší rodák Paul Engelmann (1891–1967), bratr Petera Engelmanna, břitkého karikaturisty Krausovy vídeňské revue Die Fackel. Po absolvování místní reálky pokračoval Engelmann ve studiích na technice ve Vídni, kde se seznámil s Adolfem Loosem. Když si známý buřič v roce 1912 otevřel v rakouské metropoli svou privátní školu architektury, stal se jedním z jeho prvních žáků a pozdějších spolupracovníků. Stejně důležitý okamžik představovalo pro Engelmannův život setkání s Ludwigem Wittgensteinem, s nímž se seznámil v roce 1916 během jeho vojenské služby v Olomouci. Dříve než se oba znovu setkali nad projektem vídeňské vily pro filosofovu sestru Margareth Wittgenstein-Stonboroughovou, vypracoval pro Olomouc projekty dvou vil, z nichž tu starší, navrženou s Adolfem Loosem pro Hermanna Konstandta v roce 1919, se bohužel nepodařilo realizovat. Svého provedení se naopak o necelou dekádu později dočkala Müllerova vila.

Když se počátkem roku 1927 Vladimír Müller (1889–1967), šéf zdejšího Pozemkového ústavu, v kavárně Grand mezi přáteli zmínil o svém záměru stavět rodinný dům, byl mu doporučen právě Engelmann. Dům je typickým autorovým dílem dvacátých let. Představuje osobitou syntézu Loosova malého úsporného domu v kubusu s prostorově náročnější architekturou, formovanou z vnitřku směrem ven. V ušlechtile prosté, až kontemplativně vyhlížející stavbě se s myšlenkami Adolfa Loose snoubí také Englemannův mimořádný cit a smysl pro poeticky laděný obytný prostor, umocněný Loosovým prostorovým plánem (Raumplan). Tento novátorský koncept, nejzřetelněji patrný v centrální obytné hale, rozdělené do tří sekcí (komunikační, obytné a jídelní), ale architekt na rozdíl od svého učitele nevložil do složitého organismu reprezentativní vily, nýbrž do obyčejného středně velkého rodinného domu, čímž Raumplanu propůjčil nový rozměr. Ten byl totiž dosud výsadou Loosových luxusních vil, vyžadujících složitou konstrukci, kterou Engelmann elegantně nahradil prostým zdivem. V redukovaném prostorovém plánu, který Engelmann brilantně přizpůsobil klientovým potřebám, lze spatřovat jistý odraz dobového myšlení, volajícího po prostorovém komfortu i v případě malých, utilitárně rozvržených staveb.