První částečně domestikovaní vlci z Altaje

Průzkum vápencové jeskyně Razbojničija na Altaji, v oblasti jižní Sibiře, odhalil více než 71 000 savčích kostí a jejich fragmentů. Mezi nejvýznamnější nálezy patřily lebka a čelisti vlka, které se svou velikostí blížily psům. Zajímavé bylo datování nálezů, provedené nezávisle ve třech laboratořích. Ukázalo se totiž, že objevené kosti byly původem z jedince, který žil ještě před posledním glaciálním maximem, konkrétně asi před 33 tisíci lety. Doposud se dobře zdokumentované kostěné zbytky psů v rané fázi domestikace datovaly do pozdního glaciálu až začátku holocénu.

Mohla patřit nalezená lebka z jeskyně Razbojničija již domestikovanému vlkovi? Při hledání odpovědi na tuto otázku se diskutovalo především o výsledcích osteometrie lebek pleistocenních vlků z naleziště v Předmostí na Moravě (staré 31 tisíc let), moderních evropských a severoamerických vlků nebo některých domácích psů. Za hlavní kritéria obecně využívaná pro odlišení časných plemen psů od vlků lze považovat zkrácený nos a dolní čelist nebo méně výrazné trháky. Sledování zúžení mezizubních prostor nemusí být spolehlivým ukazatelem, který by se mohl využít při rozlišování raných plemen psů od vlků, protože k němu přirozeně dochází také u vlků nebo u kříženců vlků se psy. Zatímco rozměry lebky z jeskyně Razbojničija se shodovaly s rozměry lebek plně zdomácnělých grónských psů, rozměry trháků připomínaly spíše vlky. Tito raně domestikovaní vlci se pravděpodobně zdržovali v blízkosti lovecko-sběračských populací, které výrazně nemigrovaly, ale setrvávaly po dobu mnoha měsíců na jednom místě. V době glaciálního maxima, kdy docházelo v altajském regionu k poklesu osídlení, byla přerušena také kontinuita v linii částečně domestikovaných vlků, a to v důsledku klimatických a kulturních změn. Paleontologický nález z jeskyně Razbojničija je zřejmě cenným důkazem existence psů v oblasti Altaje, kteří však nepřežili pozdně glaciální maximum, a nestali se tedy předky současných plemen psů. (PLoS ONE 6, 1–7, e22821)