Zvyšující se drift u chráněných afrických savců

Je dobře známo, že čím menší populace, tím více se u ní může projevit genetický drift (posun ve frekvenci alel). K významnému odlišení populací dochází po 2N–4N generacích (N = efektivní velikost populace, což jsou jedinci, kteří se zapojí do reprodukce). Pokud si tedy představíme efektivní populaci kopytníků o 10 000 jedincích a jejich průměrnou generační dobu na 5 let, tak významné genetické rozdíly můžeme pozorovat už za 100 000 let. Představme si i populaci o 10 jedincích (stav blízký při záchraně některých ohrožených druhů v zoologických zahradách) a za stejných biologických parametrů se dostáváme na pouhých 100 let! Příkladů fragmentace populací a výrazného driftu máme díky intenzivnímu studiu posledních let mnoho, třeba z Evropy, ale už také z končin, kde bychom člověkem způsobené genetické posuny populací možná ještě nečekali. Například v Africe u velkých a mobilních savců, třeba buvolů. Když si však uvědomíme, že původní africká zvířena dnes žije téměř jen v rezervacích a národních parcích, které jsou od sebe vzdálené a celkově izolované, pak vše dává smysl. Možná budeme muset i do těchto zdánlivě nenarušených oblastí aktivně vstupovat, třeba tak, že budeme některá zvířata mezi nimi převážet. Je totiž jisté, že v malých chráněných ostrůvcích nemohou dlouhodobě fungovat bez problémů například velké šelmy, protože při velikosti jejich teritorií by časem docházelo k intenzivnímu příbuzenskému křížení. (Molec. Ecol. 19, 1324–1334, 2010)