Sloní obdoba „pandího palce“

Původně pětiprstá končetina savců se u některých skupin pozměnila. Třeba u rychle se pohybujících zástupců (kopytníků) se počet prstů zmenšil, v extrémním případě až do jednoprsté varianty u koňovitých, ale u některých savců nacházíme i funkčně šestiprstou variantu. Většinou se tak stane za pomoci sezamských kůstek vyskytujících se původně většinou v podobě malých kulatých elementů v úponech šlach. Aby mohla tato kůstka fungovat jako „šestý prst“, muselo dojít k jejímu zvětšení a protažení. Nejznámější sezamská kůstka je tzv. pandí palec vyskytující se u vzájemně nepříbuzných pand (velká a červená), méně známá je sezamská kůstka našeho krtka. Pandám pomáhá s uchopením bambusových stébel, krtkovi zvětšuje plochu hrabacích končetin, takže zvyšuje jeho hrabací schopnosti. Ačkoliv byla „šestiprstost“ popsána u slonů P. Blairem už v roce 1710, z morfologického a evolučního hlediska byla detailně vyhodnocena až nyní. Jako u krtka či obou pand je „šestým prstem“ sezamská kůstka, která se ale na rozdíl od zmíněných zvířat, která je mají na předních tlapkách, zapojila do funkce všech čtyř končetin. Zvyšuje jejich stabilitu tím, že spolu s prsty obklopuje elastický polštář v chodidle rozptylující váhu obřího sloního těla. Při zohlednění fosilních zástupců se zdá, že objevení „šestého prstu“ souvisí se zvětšením chobotnatců v eocénu před 40 miliony lety a jejich opuštěním obojživelnějšího způsobu života. Aby byla sezamská kůstka efektivní, je zřejmě potřeba mít zachovalý palec, což záhy ve své evoluci nesplnili první licho- a sudokopytníci, takže mohutní hroši a nosorožci „šestý prst“ nemají. (Science 334, 1699–1703, 2011)