Neobvyklý metabolismus

Olavius algarvensis je máloštětinatec čili živočich ze stejné skupiny jako třeba žížala nebo nítěnka. Žije ve dně pod porosty mořských trav nedaleko italského ostrova Elba. Je to prostředí velmi chudé na živiny. Olavius nemá trávicí soustavu, proto hostí pod pokožkou svého těla pět druhů symbiotických bakterií, které ho de facto živí.

Společenstvo máloštětinatého červa spolu s bakteriemi má velmi neobvyklý metabolismus a několik dalších unikátních vlastností, které odhalujeme teprve v současné době. Ústředním systémem je dosud nepopsaná metabolická dráha. Živiny získávají bakterie z odpadních produktů olavia (acelát, propionát, malát a sukcinát). Zdrojem energie je oxid uhelnatý (CO), o němž se dosud nevědělo, že by hrál tuto úlohu u mořských bezobratlých. Dalším potenciálním zdrojem energie je vodík přítomný v sedimentu. V metabolismu se rovněž uplatňuje zatím nepopsaný způsob fixace CO₂ a redukce sulfátu. K takto zvláštnímu metabolismu, který se zřejmě vyvinul jako odpověď na extrémní tlak prostředí chudého na živiny, používají bakterie několik unikátních proteinů – selenoproteiny a pyrroproteiny, které obsahují selenocystein a pyrrolysin, někdy nazývané také dvacátá první a dvacátá druhá aminokyselina. (Proc. Natl. Acad. Sci. USA; DOI: 10.1073/pnas.1121198109)