Užitečná promiskuita

Mezi živočichy je široce rozšířena polyandrie, tedy situace, kdy se samice páří s více samci. To je z evolučního hlediska dosti záhadná věc, neboť zatímco samci kopulací s více samicemi (polygynií) dosahují většího počtu potomků, u samic se s větším počtem partnerů potomstvo neznásobí.

Ukazuje se ale, že promiskuita samic může být užitečná u málo početných populací, které postrádají genetickou rozmanitost. V takové situaci hrozí páření mezi příbuznými (inbreeding). Pokus s potemníkem hnědým (Tribolium castaneum), který pozitivní stránku promiskuity prokázal, byl uspořádán tak, že na jedné straně stála početná populace, na druhé populace s malým počtem jedinců, kteří tedy byli vystaveni efektu „úzkého hrdla“, jímž do dalších generací projde jen omezený počet genotypů. Samice, které tímto „úzkým místem evoluce“ prošly a měly možnost pářit se s větším počtem samců, vykazovaly větší zdatnost než ty, které měly k dispozici jen jediného partnera. Pokud byly i nadále vystaveny společnosti více samců, trávily kopulací více času a vystřídaly více partnerů. Zdá se tedy, že inbreeding by mohl vysvětlit samičí promiskuitu u mnoha druhů živočichů. (Science 333, 1739, 2011/6050)