Přemožená žába

Obojživelníci často požírají broučí larvy včetně larev střevlíků. Na žábu se lze dívat jako na obrovskou bezednou tlamu na nožičkách, do které padá spousta bezbranných bezobratlých. Oproti tomu se nedávno zjistilo, že dospělci i larvy střevlíků rodu Epomis v Izraeli sami žerou žáby; ne jako jednu možnou příležitostnou kořist vedle jiných živočichů, ale výhradně žáby nebo mloky.

Po pětiletém studiu se ukázalo, jak k napadení žab dochází. Larvy střevlíků vábí své potenciální predátory. Sedí na místě a pohybují tykadly a kusadly tak, že to žábu zaujme. Pohyby jsou tím intenzivnější, čím je žába blíž. Larva se pak téměř vždy dokáže vyhnout útoku vystřelovacího jazyku menší žáby anebo uvnitř po spolknutí žábu tak kouše, že ta ji ráda vyzvrací. Larva sama se naopak zachytí na žabím těle a zakousne se do něj hákovitě zahnutými kusadly, takže ji nelze odtrhnout. Nejprve saje krev, pak žere maso; zpočátkuzaživa, pak na uhynulé žábě. Útok dospěléhostřevlíka na žábu je aktivní, zpravidla zezadu a je doprovázen paralýzou daleko větší kořisti.

Je to jediný jasný případ obligátní změny role mezi predátorem a kořistí (tedy že střevlík je na původního predátora specializován). Pravděpoinzerce dobně vznikl jako rozšíření obranných mechanismů proti útokům žab. Navíc se jedná o vzácný případ, kdy hmyzí predátor požírá daleko větší obratlovčí kořist. Jiní střevlíci se spokojí s hmyzem zhruba své velikosti nebo s o něco větší žížalou či slimákem. (PLOS ONE 6, 9, e25161, 2011)