Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Od industriálu Tampere k informační společnosti

 |  9. 6. 2011
 |  Vesmír 90, 374, 2011/6

Finské Tampere od svého založení při peřejích Tammerkoski těží z předností místa. Rozdíl mezi hladinami jezer Näsijärvi a Pyhäjärvi, která řeka Tammerkoski propojuje, je osmnáct metrů a nabízel dostatek energie pro rozvoj průmyslu. Stavby, které po této éře zbyly, továrny, přehradní zdi a energetická díla v samém centru města, dodnes určují jeho atmosféru a podobu.

Vzniku prvního skutečně průmyslového finského města, nazývaného v 19. století Manchester severu, napomohly přírodní podmínky, ale i politická rozhodnutí, cílená privilegia a daňové stimuly. To otevřelo město rozvoji, volnému podnikání, výrobě a obchodu, zato zemědělství a chov dobytka tu byly zakázány. Významnou roli hrála i geografická poloha, blízkost Ruska, v dějinách Finska střídavě pokládaná za přednost (možnosti expanze trhu na východ) či za osudový limit (expanze ruské moci na západ).

Pro Tampere je proto charakteristická i sebezáchovná schopnost reagovat na změnu a propojovat informace. To se znovu osvědčilo, když více než stopadesátiletá éra industrializace končila a nezbylo než hledat alternativu.

Finský historik Pertti Haapala v úvodní přednášce konference Opětné využití industriální minulosti konané minulý rok v Tampere (pořádaly ji mezinárodní organizace pro historii techniky ICOHTEH a mezinárodní komise pro záchranu průmyslového dědictví TICCIH) popisuje vznik, rozkvět i pád industriálního Tampere jako jeden z lapidárních příkladů globalizace moderního světa. V době založení města byly důležité laciná finská pracovní síla, suroviny v začátcích výhodně dovážené z USA, stroje ze střední Evropy; působili tu ještě špičkoví inženýři z Velké Británie a precizní účetní z Německa, mezi majiteli byli ambiciózní baltští Němci, podstatný byl též importovaný kapitál z Ruska, které bylo následně bezedným odbytištěm.

Mnohá odvětví, především textilní a oděvní průmysl, strojírenství, dřevozpracovatelský a papírenský průmysl, z toho profitovala i po druhé světové válce, až do kolapsu Sovětského svazu. Oproti jiným západoevropským zemím, kde se zejména v důsledku ropné krize restrukturalizace a útlum průmyslu projevovaly už od sedmdesátých let a mnohé z historických industriálních areálů jako nepotřebné, přebytečné, rozpadající se nenávratně zanikly, v Tampere industriální areály zůstaly stát, jsou udržované, v pořádku, stále funkční. Ještě koncem osmdesátých let více jak třetina všech budov v centru města byly průmyslové stavby. Pro 100 000 metrů čtverečních ploch se téměř naráz začalo hledat nové využití.

Během jednoho desetiletí, i když ne zcela bez problémů, se to víceméně podařilo. Jen obtížně bychom našli v Evropě srovnatelný příklad města, které si tak přesvědčivě vybudovalo nový, moderní vzhled na opětném využití (konverzi) průmyslového dědictví. Současnou výzvou jsou kořeny vlastní existence. V tom je Tampere možná opět podobné anglickému Manchesteru konce 20. století.

Nutno ale poznamenat, že vývoj i rozhodování nyní podstatně ovlivnil další rys Tampere, viditelný už od šedesátých let 20. století. Už od té doby se průmyslové město současně měnilo v město univerzitní. Statistiky z roku 1960 uvádějí 33 000 pracovních míst v průmyslu (50 procent ze všech pracovních míst ve městě, většinou v textilním a ,strojírenském průmyslu) a tehdy ještě jen 900 univerzitních studentů. V roce 2000 už v průmyslu pracovalo pouze 22 000 lidí (jen 21 procent ze všech pracovních míst ve městě, přitom už začínaly zčásti patřit elektronice a technologiím pro zdravotnictví), zato tu bylo 25 000 univerzitních studentů.

Když dnes do města přijedete, vnímáte především hladinu řeky a kolem shluky nejvýznamnějších továren spjatých s industriální minulostí, Finlayson, Tampella, Frenckell… Z některých jsou muzea, galerie, divadlo, ve většině ale sídlí nové firmy. Kanceláře. Redakce. Sebezáchovná schopnost originálně reagovat na změnu a užitečně propojovat informace se promítla do hodnotových preferencí obyvatel i atmosféry nábřeží.

Ekonomickému zotavení i vtipnému využití industriální minulosti bezesporu napomohla orientace na vzdělání a nástup společností orientovaných na nové technologie a výměnu informací, od šedesátých let formulovaná státní strategie a podpora rozvoje vědy a s tím související nové podnikání. Opět záleželo na nastavených podmínkách a kritériích. Pro uchování historie paradoxně napomohlo, co s průmyslovým dědictvím vlastně moc nesouvisí a je orientováno víc k budoucnosti.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Benjamin Fragner

 

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné