Inteligentní plán

Článek profesora Jiřího Váchy mne velmi zaujal. Je nejen projevem autorovy odvahy hlásit se ke zdiskreditovanému kreacionismu, ale odráží i hluboký vhled do interdisciplinárních otázek biologie a psychologie. Váchovy úvahy o redukcionismu jsou podle mne výstižně zformulované. I já chápu redukcionismus jako nenahraditelný epistemologický nástroj, jsem si ale též vědom jeho inherentních omezení. Je jasné, že zredukovat duševno na materiálno je obtížné a zredukovat vědomí na fyzickou podstatu asi zhola nemožné. Narážíme patrně na nepřekročitelné meze materialismu, zejména toho „mechanického“, „předinformatického“. A důsledně propojit materiálno s teorií informace (nemám na mysli jen shannonovsky pojatou technickou informatiku) je patrně také hudbou budoucnosti. (I když jisté nezdařené pokusy učiněny byly, mám na mysli knihu Toma Stoniera „Informace a vnitřní struktura vesmíru“, BEN 2002.) Za pozoruhodnou považuji i Váchovu úvahu o „opačném redukcionismu“, o pokusu redukovat „nižší“ životní formy na ty „vyšší“, případně na člověka, která může vést k představě živé (a možná i neživé) přírody prostoupené vědomím. A může být chápána i jako jistá forma hylozoismu. Vzpomněl jsem si tu na podobnou snahu pocházející od britského publicisty a fyzika Petra Russella. Ve své publikaci „Od vědy k bohu“ (dybbuk, Praha 2008) ukazuje též na materialistickou neredukovatelnost vědomí a dochází ke smělému závěru, že právě ono vědomí je božím odleskem v naší mechanicky ustrojené mysli. (Nevím ovšem, jak na to reagují teologové.) Zastává také ono panpsychické stanovisko, můžeme- li ovšem ztotožnit duši s vědomím. Samozřejmě obecně to udělat nemůžeme, ale co je duše? Chcete-li odpověď, můžete sáhnout po sborníčku Radka Chlupa „Pojímání duše v náboženských tradicích světa“ (DharmaGaia, Praha 2007). Zde si budete moci vybrat rovnou z mnoha desítek různých definic.