Tři brouci – tři strategie

Myrmekofilní hmyz (tj. hmyz žijící v symbiotickém vztahu s mravenci) má rozsáhlé výhody ze soužití s mravenci, ale podmínkou života uvnitř mraveniště je nějaký mechanismus obrany proti vlastním hostitelům, kteří jsou v zásadě strašnými predátory. Mnoho myrmekofilů najdeme mezi brouky drabčíky, a například rod Pella žije u běžného mravence Lasius fuliginosus – to je ten leskle černý, kterého najdete v lese v dutých stromech. Každý ze tří studovaných druhů rodu Pella si vyvinul jinou kombinaci obranných mechanismů.

Drabčíci Pella cognata a P. funesta se vyhýbají setkání s mravenci už díky své rychlosti. To souvisí s tím, že se většinou pohybují podél mravenčích stezek, kde mají dosti prostoru k úniku. Pella cognata navíc nahradil v obranné hřbetní žláze uhlovodík undekan, který vyvolává agresi ze strany mravenců, neutrálním tridekanem. Pella funesta odpuzuje mravence vypouštěním mravenčího poplašného feromonu sulcatonu, takže od něj mravenci v panice prchají. Třetí druh P. laticollis, který žije převážně uvnitř mraveniště, používá unikátní uklidňující chování nazývané „duck down“. Při setkání s mravencem se přikrčí a zvedne konec zadečku vzhůru, přičemž mravenec intenzivně zkoumá drabčíkův zadeček tykadly.

Žádný ze tří studovaných drabčíků si nevyvinul chemické mimikry, což je jinak celkem oblíbená hmyzí strategie přežití v koloniích mravenců spočívající v sekreci stejných kutikulárních uhlovodíků, jako mají na povrchu těla hostitelští mravenci. Ti, protože se převážně řídí čichem, považují takového hosta za příslušníka vlastní kolonie (sestru). Pokud však existuje velká agresivita mezi mravenci z různých kolonií, má host dost těžkou úlohu trefit se přesně do složení povrchových uhlovodíků své kolonie a má omezenou možnost přecházet mezi koloniemi. Tím problémem se drabčíci rodu Pella nezabývají, soužití s mravenci vyřešili každý po svém. (Behav. Ecol. Sociobiol. 65, 1605–1613, 2011)