Zastavil rok 2010 úbytek biologické rozmanitosti?

Před osmi lety se světoví lídři zavázali, že do roku 2010 významně zmírní úbytek biologické rozmanitosti na Zemi. Tento závazek byl sice velmi naivní (dosud vlastně ani nevíme, kolik druhů po světě vůbec běhá, létá a roste, takže těžko pak odhadovat nějaké změny globální biodiverzity, natožpak negativním změnám zamezovat), avšak sympatický. Skupiny živočichů s poměrně kvalitními údaji o početnosti a rozšíření totiž poskytovaly znepokojivé indicie o tom, že biodiverzita mizí závratným tempem. Snaha o snížení nebo dokonce zastavení jejího poklesu byla tedy více než žádoucí. Nyní se píše rok 2010, nastal tedy čas účtování.

Zastavil se úbytek biodiverzity, nebo ne? Rozsáhlá studie založená na řadě indikátorů zaměřených na různé aspekty biologické rozmanitosti (např. pohyb druhů mezi jednotlivými kategoriemi globálního ohrožení, početnost ptačích populací, rozlohy druhově nejbohatších biotopů ad.) jasně ukázala, že závazek splněn nebyl a ani jsme se k němu nepřiblížili. Několik málo ukazatelů (např. změna stupně ohrožení ptáků) sice signalizuje, že v některých případech již nedochází k dalšímu zrychlování úbytku, odtud však vede stále ještě dosti dlouhá cesta k jeho celkovému „významnému zmírnění“. V souladu s těmito výsledky se potvrdil vzestup intenzity většiny významných tlaků, které úbytek biodiverzity způsobují, jak napovídá např. míra depozice dusíku nebo přelovení populací mořských ryb. Optimisticky může působit naopak zvýšení odezvy ze strany ochrany přírody. Zvětšila se např. rozloha chráněných území i počet druhů, které se v nich vyskytují; zvýšila se i plocha udržitelně obhospodařovaných lesů. Nicméně výše popsaný vývoj globální biodiverzity svědčí o tom, že i přes tyto pozitivní trendy je dopad ochranářských opatření ve světovém měřítku dosti malý. Lze s tím něco dělat? Biologická rozmanitost by měla být především brána vážně a jako součást běžného politického rozhodování (např. v plánech na využití krajiny) by bylo dobré brát v potaz i dopady na její stav. Ojedinělé případy, třeba zlepšení stavu populací celoevropsky chráněných ptačích druhů, nás poučují o tom, že v případě dostatku politické vůle a finančních prostředků lze stav biodiverzity zlepšit. Uvidíme, jestli se to někdy podaří i v celosvětovém měřítku. (Science 328, 1164–1168, 2010)