Obrázky z Drážďan – kino a muzeum

Když jsem před časem navštívil Drážďany, zdaleka jsem netušil, že v ulicích saské metropole narazím na takové množství kvalitní moderní architektury. Z mnoha zdejších staveb mě oslovila obzvlášť jedna dvojice – multikino od slavné rakouské skupiny COOP HIMMELB(L)AU a skvěle rekonstruované funkcionalistické Německé muzeum hygieny. Dekonstruktivistický skvost z betonu, oceli a skla – Křišťálový kinopalác UFA realizovala dvojice vídeňských architektů Wolf D. Prix a Helmut Swiczinski v letech 1996–1998. Z funkčního hlediska je provoz budovy multiplexu rozdělen do dvou částí, skleněného krystalu a betonového kvádru, obsahujícího osm různě velikých kinosálů pro více než 2500 diváků. Subtilní, svými neotřelými tvary nezaměnitelný krystal, navozující uvnitř trochu chaotickou atmosféru, zajišťuje vedle občerstvení a pokladen vlastně jen vstup do všech filmových sálů. Tato bezpochyby nejhodnotnější soudobá stavba saské metropole není ovšem jediným dílem vídeňských dekonstruktivistů. V roce 1994 implantovali architekti z COOP HIMMELB(L)AU do organismu vynikajícího funkcionalistického muzea hygieny subtilní skleněnou chodbu či koridor symbolicky poukazující na předěl mezi křídlem rekonstruovaným po náletu z roku 1945 a nově (formou repliky) doplněným křídlem této nedávno renovované budovy.

Německé muzeum hygieny, jak zní jeho oficiální název, je instituce, která byla založena v roce 1912 z podnětu místního podnikatele Karla Augusta Lingnera (1861–1916), vyrábějícího mimo jiné i v Československu dobře známou ústní vodu ODOL. V roce 1911 se tento podnikavý a moderně uvažující muž stal jedním z protagonistů I. mezinárodní výstavy hygieny, kterou vidělo tehdy neuvěřitelných 5 milionů návštěvníků. Druhá obdobně koncipovaná přehlídka sice v Drážďanech proběhla až na samém počátku třicátých let, zato značná část byla představena v novostavbě muzea vybudovaného v letech 1927–1930 podle projektu architekta Wilhelma Kreise. Tato úžasná funkcionalistická budova se stylizovaným vstupním portikem pojatým v duchu moderního klasicismu (nikoliv v intencích říšskoněmecké architektury, jak by se mnohým na první pohled mohlo zdát) sloužila prezentaci moderních poznatků o člověku, jeho těle a péči o něj jen krátce. Po roce 1933 se toto lidově osvětové muzeum a jeho moderní prezentační metody daly plně do služeb nacistické rasové ideologie. V únoru 1945 byla budova muzea při masivním leteckém útoku těžce poškozena. Rekonstruována sice byla již po válce, nicméně její citlivá obnova proběhla až na samém sklonku tisíciletí, po roce 1999, kdy v soutěži na rekonstrukci zvítězil někdejší Scharounův spolupracovník ze Západního Berlína a drážďanský rodák architekt Peter Kulka. Samotná nesmírně citlivá nedogmatická rekonstrukce proběhla v letech 2001–2005. Muzejní budova byla s maximální pietou očištěna od nepůvodních vrstev a nevhodných zásahů, čímž opětovně nabyla funkcionalistického lesku, ale obohacena i o současné novotvary, které Kulka uplatnil zejména v interiéru (např. vstupní hala s pokladnami). Budovu i její podmanivě koncipované interaktivní expozice doporučuji navštívit. Nejenže budete z prohlídky, která i v dospělých probouzí dřívější dětskou hravost, více než spokojeni, ale na vlastní oči uvidíte, jak krásná může být funkcionalistická architektura, je-li citlivě rekonstruována.